Komentář Petra Peška: Kdo to schytá za finance | E15.cz

Komentář Petra Peška: Kdo to schytá za finance

Petr Pešek

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
2

S koronavirovými případy je to jak na houpačce. Po mírně příznivých číslech z průběhu týdne se to o víkendu zase zvrtlo. A jak prognosticky pravil ministr zdravotnictví Jan Blatný, jsou tu tři obvyklé scénáře – buď se situace zlepší, nezmění či zhorší…

U ekonomicko-politického vývoje příštích let máme jistotu větší. Veřejné finance, které byly v jakž takž ucházejícím stavu, začínají být našponované. A rozpočtové schodky jdou dál do stamiliard.

Podle výhledu, který v uplynulém týdnu zveřejnila Národní rozpočtová rada (NRR), narazíme na kritickou mez – tzv. dluhovou brzdu – už v roce 2024. A neobejdeme se bez zvyšování daní, což se zase neobejde bez politické vůle a odvahy.  

Pořád nevíme, jaké dopady na fungování ekonomiky a společnosti koronavirová krize bude mít. Zatím je alespoň částečně snižuje státní pomoc, jakkoliv má své nedostatky. Věčně to ale nepůjde, i když COVID-19 tu s námi asi ještě nějakou dobu bude.

Navíc je zřejmé, že věci se nevrátí do starých kolejí ani po odeznění epidemie. Některé provozy to nepřežijí. Změní se i chování lidí, pracovní i osobní život se víc přesune do virtuálu. A chvilku potrvá, než si na to ekonomika zvykne, byť dlouhodobě to může přinést i nové možnosti.

A změna se rýsuje i v politické oblasti. Vládní koalice ztrácí na oblibě i dynamice, možná nás čeká střídání stráží. Což by samo o sobě bylo pozitivní.

Hnutí ANO premiéra Andreje Babiše vykazuje stále větší znaky bezradnosti a chaotičnosti. A sociální demokraté ve snaze udržet se nad hranicí politického ponoru přicházejí se stále šílenějšími nápady.

Viz například ministryně práce a sociálních věcí za ČSSD Jana Maláčová, která navrhla zavedení 35hodinového, neboli čtyřdenního pracovního týdne, a uzákonění pětitýdenní dovolené pro všechny zaměstnance. V době, kdy je ve vzduchu ekonomická nejistota a veřejné finance se řítí do propasti.

Jenže vyhráno nemusí být ani při výměně vlády. Pokud by došlo na scénář, který se podle průzkumů jeví jako pravděpodobný, tak by v kabinetu byly dvě koalice, tedy pět stran. A najít shodu v tomto pestrém slepenci by nebylo úplně lehké, byť ne nemožné.

Při zachraňování veřejných financí totiž nemusí stačit cesta nejmenšího odporu. Tedy zvyšování spotřebních daní na alkohol či tabákové výrobky, případně DPH. Jako neudržitelné se může ukázat například zrušení superhrubé mzdy, respektive snížení daní z příjmu zaměstnancům. Byl to nepochybně správný krok, ale nepřišel ve zrovna ideální dobu. Nemluvě o případném zvyšování firemních daní, do kterého by se asi nechtělo nikomu.

Současná vláda za sebou zanechává dost špatnou ekonomickou vizitku. Místo vytváření polštáře na další roky jsme tu měli velké rozpočtové schodky i v dobách růstu. Co byla roční zhruba šestimiliardová úlitba vybraným skupinám obyvatel (čti: voličů) v podobě slevy na jízdném, jsou dnes stamiliardy. Jistě, za příchod koronaviru nemohla. Za své předchozí rozhazovačné a nynější zmatečné chování ale ano.

Neboli, příští vláda – ať už bude jakákoliv – zdědí od té současné dost nepěkné finanční dědictví. A náprava nebude snadná.

Mimochodem, pokud se vyplní prognóza Národní rozpočtové rady, přijde nutnost dupnout na dluhovou brzdu rok před dalšími sněmovními volbami. Což bude vyžadovat setsakra velkou politickou odvahu. Té se ale od nynější garnitury sotva dočkáme.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.