Premiér Andrej Babiš není v lehké situaci. Nová vlna koronavirové nákazy udeřila dříve a razantněji, než se čekalo. U nás i jinde v Evropě a ve světě. Bylo by nefér ho z tohoto základního faktu vinit. Ale ještě více nefér je, pokud lidé kolem premiéra odmítají převzít alespoň elementární odpovědnost za to, jak moc se to tu rozjelo.
Což se týká i nových restrikcí. A je to jen dalším důkazem, kdo a jak nám dnes vládne. Počty nakažených neboli pozitivně testovaných koncem uplynulého týdne vzrostly. Dramaticky a varovně. Bylo by tedy špatné, pokud by vláda nekonala.
Mezitím se ale čísla uklidnila. A hlavně – šíření COVID-19 má jistý dojezd. V první vlně byla překotná reakce pochopitelná. Neznali jsme povahu viru, v televizi jsme viděli otřesné záběry z Itálie, kde do přepravy mrtvých byla zapojena armáda.
To bylo ale na jaře, od té doby uplynulo hodně měsíců. Měsíců, které se nabízely k přípravě na možný návrat nové formy koronaviru. Jak to třebas udělali ve zmiňované Itálii. Tady jen premiér prohlašoval, že jsme „best“, tedy nejlepší. A že roušky netřeba zavádět, protože to lidi nechtějí. A v tom měl pravdu. Nechtěli.
Zdálo se to být zbytečné, navíc za dveřmi byly volby – krajské a senátní. A o účinnosti nošení roušek lze úspěšně vést expertní debatu. Jenže, minimálně to ničemu neuškodí. A pokud je to spojeno s jarním „best in covid“, tak proč si neudělat repete. V nejhorším se nic nestane, jak docela trefně říkala jedna z postav dětského časopisu Čtyřlístek.
Tady se ale možná stane. Sice nenastal úplný lockdown, ale uzavření restaurací a barů na zhruba tři týdny tyto parametry splňuje. A k tomu zbytku škol a služeb. Je to opravdu nutné? To je základní otázka, a nejde ani tak o to, jaká je na ni odpověď, ale jak to lidé vnímají. A ještě víc, jak jim to současná vládnoucí elita dokáže vysvětlit.
Lze mít pochopení. Premiér i prezident jsou pod tlakem, anebo mimo aktuální dění. Nic z toho ale neomlouvá. Promrhali nejen čas, během kterého jsme se měli pořádně na návrat hrozby jménem COVID-19 připravit, ale hlavně trpělivost obyvatelstva. I když – s českými obyvateli to není lehké. Ve společnosti se mísí historií naučená podrobenost se vzdorem. Někdy odvážným, někdy pohodlným.
Když se k tomu přidá i nečitelnost a nepředvídatelnost současných vládních nařízení, je z toho nešťastný mix. Frustrace z návratu koronavirové epidemie – jakkoli teď silnější – se mísí se vztekem na vládní amatérismus. Jednoduše řečeno, nebudu nosit roušku, protože je premiér pitomec. Což je možná v jistých argumentačních základech oprávněný pocit, ve výsledku to ale jen přispívá k tomu, že jsme „best in covid“. Tentokrát nikoli v potírání, ale v šíření.
A je v tomto smyslu pochopitelná opoziční výzva, aby vláda šla od válu. Možná by to něčemu pomohlo. Společnost je ale silně polarizovaná, jak tedy docílit změny tohoto stavu? Zavřením hospod, jakkoli možná nutným a snad i dočasným, asi nikoli. Ale když je to tak jednoduché, tak to prostě uděláme. Ekonomické dopady nechme stranou, hlavně, že jednou bude líp.
Autor je analytikem deníku E15
