Andreji Babišovi trvalo dlouhé měsíce, než dal dohromady jakous takous vládu a alespoň nějakou parlamentní většinu, s níž získal pro svůj kabinet důvěru. Přesto si ani teď „klidu na práci“ neužije. Premiér a s ním celá vláda jsou rukojmími vleklých, nedořešených a stále se vracejících Babišových problémů – podezření ze střetu zájmů, Čapí hnízdo, vliv na dotace pro Agrofert, ovlivňování médií, podivnosti kolem jeho syna, korunové dluhopisy, minulost spojená s StB. Babišovi protivníci toho pochopitelně využívají a premiéra to pochopitelně rozčiluje.
To je ale jejich věc. Důležitější pro chod země je, že kvůli tomu trpí akceschopnost vlády. V tomto kontextu je možné vnímat i včerejší závěr vlády týkající se premiérovy účasti na jednáních vládní rady k evropským fondům. Rádoby vstřícný krok, který má z Andreje Babiše smýt podezření ze střetu zájmů a ukonejšit kritiky v Bruselu, kteří se rozhodli odstřihnout kvůli tomu Agrofert od evropských dotací. Kritizovat Babiše za tento krok by bylo pouhou kritikou pro kritiku.
Na druhé straně z toho vyplývá jediné – premiér nemůže kvůli svým osobním problémům vykonávat to, co by vykonávat měl. Dnes je to šéfování vládní Radě pro Evropské strukturální a investiční fondy. Co to bude zítra? Nemluvě o tom, jaký bude mít celá tahanice s dotacemi vliv na Babišovo postavení na evropském politickém kolbišti. Evropskýma očima je Babiš premiérem menší, a tedy už tak méně vlivné země, občas lehce pranýřované kvůli zásadovému postoji k uprchlické krizi.
Nyní je navíc propírán v Evropském parlamentu i v Evropské komisi. Předseda české vlády to může cítit jako nespravedlnost, ale prostě to tak je. A jakkoli je neprozřetelné od některých českých europoslanců, že celou věc v Bruselu přiživují, je to i sám premiér, kdo tahá své problémy na evropskou půdu – viz jeho neúspěšnou snahu docílit ve Štrasburku sejmutí cejchu agenta StB.
V pomyslných politických okovech je přitom Andrej Babiš i doma především kvůli nutnosti být brán na milost komunisty. Ať už při hlasování o důvěře či nedůvěře vládě anebo při schvalování rozpočtu a dalších zásadních zákonů. Přičtěme k tomu nesnadné koaliční partnerství se sociálními demokraty, kteří se nejspíš z existenčních důvodů rozhodli do toho s Babišem jít, ale zároveň nevynechají žádnou příležitost se vůči němu vymezit. Ale opět – byla to jeho volba.
Kdyby netrval na své problematické přítomnosti v čele vlády, mohly se nabízet i jiné koaliční alternativy. On se tak rozhodl a teď za to nese důsledky. Kombinace vnitřních a vnějších tlaků je pro Andreje Babiše nepochybně nepříjemná, především je ale nezdravá pro zemi. Energii, která je potřeba k řešení jejích hlavních problémů od špatné dopravní infrastruktury po chybějící penzijní reformu, odčerpávají premiérovy kauzy. Nebo „kampaně“, jak sám říká. Na tom ale nesejde. Důležitější je, že je to stále horší.
Autor je politolog.
