Komentář Petra Peška: Úzká volební stezka

Andrej Babiš rozhodnutí Ústavního soudu tvrdě zkritizoval.

Andrej Babiš rozhodnutí Ústavního soudu tvrdě zkritizoval. Zdroj: Michael Tomeš

Co dělat? „Leninská“ otázka má po verdiktu Ústavního soudu jednoduchou odpověď. Zrušené pasáže volebního zákona rychle nahradit novými. Tak jednoduché to ale není. Nejen kvůli šibeničnímu termínu a názorově roztříštěnému Parlamentu.

Když odmyslíme pár přepálených reakcí, nemuselo by to vypadat špatně. Všichni se zaklínají tím, že jsou připraveni se dohodnout, protože do říjnových voleb se prostě řešení najít musí. A ministerstvo vnitra včera představilo hned čtyři varianty. Nejspíš i tam už dopředu dolehly tamtamy o možném verdiktu… Je tu ale pár nástrah.  

Lehké nebude už samotné politické dohadování. Stačí se podívat, jak to vypadalo u nouzového stavu či daňových změn. Sněmovna je silně polarizovaná, Senát je v rukách opozičních sil. A své si bude určitě chtít prosadit i prezident.

Jsou to ale hlavně odlišné zájmy různě velkých stran, co bude při dohadování hrát hlavní roli. Jednak při vidině jejich současné pozice, jednak s ohledem na budoucnost. Jako krásný příklad můžou sloužit sociální demokraté, kteří byli před dvaceti lety na koni a prosazovali většinové prvky. Zatímco dneska jim to vzhledem k nízkým preferencím škodí a verdikt Ústavního soudu je pro ně – a také pro potácející se KSČM, případně i pro SPD – vítanou vzpruhou.

Hlavním problémem tudíž bude skloubit představy malých a velkých stran. Respektive zastánců co „nejčistšího“ poměrného zastoupení a těch, kterým v zájmu větší stability vlád nevadí zvýhodnění úspěšnějších stran. Navíc se dá čekat, že současné zodpovědně-konstruktivní naladění nevydrží věčně, dříve či později se asi objeví spory. Což je logické, politika je střetem různých názorů a představ.

Ví se tedy, co dělat a zhruba jak. Logicky ale následuje otázka: Co to může ve finále způsobit? Tedy pokud budeme optimisty a doufat, že se vše do voleb stihne.

Když se podíváme na závěry Ústavního soudu, následnou debatu a třeba právě zmíněné návrhy ministerstva vnitra, rýsuje se možný výsledek. Paradoxně není příliš pravděpodobné, že se bude sahat do rozdělení republiky na 14 různě velkých volebních obvodů kopírujících kraje. Toto přes Ústavní soud prošlo, byť dvě z variant vnitra s úpravami volebních krajů počítají a tuto radikální změnu nelze zcela vyloučit.

Pohybovat se nicméně budeme nejspíš jen v mantinelech nastavených verdiktem, což je mimo jiné jeden z problémů. Zákonodárcům to zužuje manévrovací prostor, a to i s ohledem na šibeniční termín. Na obzoru je tedy nějaký nový způsob přepočtu hlasů na mandáty, aby z toho vyšly lépe menší strany. Ostatně i všechny varianty vnitra tím či oním způsobem zvyšují poměrnost systému.

Můžeme tedy očekávat ještě roztříštěnější sněmovnu, menší tlak na integraci politických proudů, která se v poslední době nesměle rozběhla. Koalice to sice budou mít jednodušší, zároveň ale ty u větších stran pozbývají část smyslu.

Ale nejde jen o to. Změny sice mohou ladit s Ústavou lépe než dosavadní verze, což není vůbec podružné, a být „spravedlivější“ vůči momentálně menším stranám. Ale i celkový smysl voleb zůstane naplněný jen zčásti. Místo komplexní volební reformy, která by zkombinovala co nejlepší zastoupení regionů, politických proudů a zároveň dál nesnižovala pravděpodobnost stabilní vlády, tu bude dílčí matematická úprava.

Anebo jen další provizorium. V tom lepším případě.