Komentář Petra Zahradníka: Příkopy a naděje. Evropský summit skončil patem

Mimořádný summit EU: Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová (20. 2. 2020)

Mimořádný summit EU: Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová (20. 2. 2020) Zdroj: Reuters

Summit EU o rozpočtu: Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová
Andrej Babiš
Andrej Babiš
Andrej Babiš
5
Fotogalerie

Nedohoda na mimořádném rozpočtovém summitu Evropské rady v závěru minulého týdne je odrazem ještě hlubšího rozporu mezi osazenstvem EU než jen sporu o omezený objem společných finančních zdrojů, které jsou k dispozici. Summit ztělesňoval souboj tří táborů – 15 přátel soudržnosti neboli koheze, dalších čtyř velmi bohatých malých zemí a čtyř velkých členských států, pro které má politika soudržnosti stále nemalý význam, ale současně chtějí ony omezené zdroje využívat jinak než dosud. Výsledkem je summit, který skončil patem.

Nepřinesl totiž společnou a pro všechny zúčastněné akceptovatelnou odpověď na tři zásadní otázky: kolik, na co a jak. Požadavek tábora velmi bohatých malých, aby budoucí rozpočet nepřesáhl jedno procento unijního HDP, je zcela mimo zájem tábora přátel koheze, ale taktéž mimo původní komisní návrh. O postoji Evropského parlamentu, který bude celý rámec spolu schvalovat, ani nemluvě.

Příznivci koheze zase přicházejí s extrémním požadavkem v tom, jakou roli má politika soudržnosti v budoucím rozpočtu hrát, a nejsou ochotni ustupovat – tuto notu ztělesňuje především Polsko a Česko. Součástí nezodpovězené otázky „na co?“ je též to – má to být dopravní infrastruktura, zelená společnost, super inovační koncepty, bezpečnost, či sociální témata? S jedním procentem HDP se zázraky dělat nedají.

Ve stínu těchto nosných otázek zůstala na summitu ještě třetí – jak. Mají to být dominantní dotace, anebo si má Evropa ku svému vlastnímu dlouhodobému prospěchu osvojit modernější způsob rozdělování prostředků na projekty veřejného zájmu? S tím souvisí i horizont sledování dosahovaných efektů.

Pokud ten bude krátkodobý, politický kapitál se nejlépe zhodnotí při použití dotační formy. Chceme-li však dopad reálný a dlouhodobý, převládající dotační nástroj rozhodně není optimální. Je tak vidět, že tradiční konflikt mezi čistými plátci a čistými příjemci se stal podstatně sofistikovanějším i komplikovanějším.

Vyjednávání o budoucím rozpočtu EU se dostalo do fáze, před kterou velmi vážně varoval již přede dvěma lety tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Tedy nepromrhat čas pro debatu a nedopustit, aby necelý rok před zamýšleným spuštěním nového rozpočtového rámce nebylo vyjednáno nic. Dosavadní způsob vyjednávání byl velmi neefektivní a nyní již opět začíná tikat čas. Naději, že se snad mohou rýsovat zárodky konečné dohody, přineslo páteční summitové odpoledne, kdy byl předložen návrh, který by mohl otupit dosud vyostřené názory všech tří bojujících táborů.

V pátek ještě požadovanou podporu nezískal a summit skončil bez hmatatelného výsledku. Věřme, že se na tento návrh podaří navázat příště a k dohodě dospět. Agónie nedohody totiž neprospívá v EU vůbec nikomu.