Sestry Rahma a Rija Javedovy prošly ve svých kariérách už řadou pozic, firem i míst světa. V rozhovoru pro E15.cz tyto dvě propagátorky diverzity ve start-upech i velkých korporacích upozorňují mimo jiné na to, že není dost žen ve vedoucích funkcích nejen technologických firem. Nedávno obě vystoupily na přednášce v prostorách českého start-upu Productboard v pražském Karlíně. Tam také rozhovor s nimi vznikl.
Věnujete se tématu leadership. Jaké máte s vedením lidí vlastní zkušenosti? Co jsou věci, které jste se ve vašich kariérách o vedení lidí naučily, a které jsou přenositelné?
Rahma: Zásadní je získat důvěru lidí kolem vás. To asi není nic překvapivého. A pak musíte do lidí investovat, starat se o ně a vést je. To pak znamená, že rostou oni, vy i celá organizace. Zase asi nic překvapivého.
Rija: Já vnímám leadership tak, že lídr je „unblocker“. Vytváří kolegům podmínky pro jejich co možná nejkvalitnější práci, odstraňuje překážky a minimalizuje rizika, aby projekty mohly být úspěšné. Rozhodně by to nemělo být tak, že šéf práci zadává. V zásadě by měl otevírat možnosti.
Mluvíte o důležitosti vzájemné důvěry. Jak si ji ale získat?
Rahma: Samozřejmě to chce čas. Chce to společné projekty, na nichž se důvěra získává. Lídr musí ukázat, že je týmovým hráčem. Třeba si neuzurpovat veškeré odměny ať už finanční, či nefinanční v podobě pochval pro sebe, abych uvedla drobný příklad.
Jak se z vás staly lídryně?
Rahma: Studovala jsem počítačové inženýrství na University of Toronto v Kanadě. Pak jsem se přestěhovala do Seattlu. Pracovala pro Microsoft na Windows. Následně jsem přešla do Silicon Valley, stále s Microsoftem ale na projektu vyhledávače Bing. Posléze jsem pracovala pro fintech firmu Wealthfront. A pak jsem chtěla zkusit život v Evropě a skončila v Londýně ve firmě na rozvážku jídla Deliveroo. Tam jsem druhým rokem. Vedu pět různých týmů v Londýně a v New Yorku. Možná že tyto zkušenosti jsou to, co mi pomáhá být ve vedení lidí lepší.
Rija: Také mám za sebou univerzitu v Torontu a magisterský program elektroniky a počítačových technologií. Po škole jsem se přesunula do Silicon Valley, kde jsem začala pracovat v herní vývojářské společnosti Zynga. Do Wealthfrontu jsem jsem přišla v roce 2013, moje sestra se přidala o rok později. Úkol byl jednoduchý – vyvinout mobilní aplikaci, škálovat produkt a rozšiřovat platformu na nové větší trhy. Pokračovala jsem do Londýna jako CTO ve firmě MarketInvoice, tam šlo víc o práci s daty a o vývoj produktu. Toho jsem nechala loni. Teď jsem na volné noze a snažím se vymyslet, do čeho se vrhnu dál. Jestli jsem lídryně? Těžko říct.
Každopádně máte bohaté zkušenosti. Dají se nějak popsat a porovnat firemní kultury, v nichž jste se pohybovaly? Zamyslet se nad rozdíly mezi start-upy a korporacemi?
Rahma: Hlavní rozdíl je jasný. V malé firmě vás něco napadne a hned to uděláte. V korporaci máte na vše procesy a nápady procházejí konzultacemi a oponenturami mnoha dalších lidí. Třeba ve Windows, když byl kód pro novou verzi hotový, testoval se, a když se zjistilo, že je potřeba nějaká korekce, její zanesení znamenalo průchod skrze mnoho oddělení a mnoho porad. Troufnu si říct, že člověk se intenzivněji učí v malé než ve velké firmě. Ve start-upu se častěji dostáváte k projektům, na něž nemáte kvalifikaci, a musíte si ji postupně získat. Ale i korporace se musejí v reakci na tuto skutečnost měnit.
Rija: Zajímavé je, že když se začíná nějaký projekt, v korporaci si mnoho lidí myslí, že na něj mají nárok, že by se na něm měli podílet, protože a protože. Ve start-upech se tyto hranice a tato ega tolik neobjevují. Všichni dělají všechno. Ve startupech se věci konstantně vyvíjejí, kdežto v korporacích je kultura mnohem více standardizovaná a zakořeněná. Ve velkých společnostech je navíc osobní růst pomalejší než ve startupech.
Poznaly jste také řadu míst světa, která mají nějakou kulturu práce. V čem je z tohoto pohledu specifické Silicon Valley, v čem Londýn?
Rahma: Valley je technologicky orientováno. Typičtí šéfové firem jsou technicky zaměření. V Londýně jde spíš o ekonomicky orientovaný background řídících pracovníků.
Rija: Londýn je v mnoha ohledech technologická špička Evropy. Ale řekla bych, že je tak deset let za Silicon Valley.
Rahma: Kvůli Deliveroo teď často cestuji také do New Yorku. Ten je tak pět let za Silicon Valley.
Jste dámy, které se pohybují ve více mužském světě. Jaké to je?
Rahma: Konkrétně u nás dvou je to umocněno ještě tím, že máme kořeny v jihovýchodní Asii a tam se cokoliv spojeného s IT bere z principu jako věc pro kluky. Mnohem více než jinde. Chtěla jsem být lékařka, respektive moji rodiče mě k tomu vedli. Postupně jsem ale začala mít hlubší vztah k technologiím a zkusila jsem to. Už jsem v tom byla a dál jsem nepřemýšlela, jestli je to práce pro kluky nebo holky.
Rija: Já chtěla být právnička nebo finanční specialistka. Zároveň jsem milovala matematiku. Promluvili jsme si o tom s tátou a ten mi navrhnul programování. Zkusila jsem si naprogramovat první věc a byla jsem v naprostém úžasu, že stroji něco zadáte a on to zpracuje. Působilo to na mě jako kouzlo.
Rahma: Myslím si, že je otázka času, kdy bude víc žen ve vědeckých a technických oborech. Chybějí vzory, chybějí inspirace, ale s další a další generací se to mění. Když jsem začala v Microsoftu, posadili mě do open space na takovém poměrně velkém a prostorném patře. Byla jsem tam jediná holka. Dnes jsou už holky v technologických firmách mnohem více zastoupeny. Co je ale problém, stále obrovsky chybí v řídících funkcích.
Co je potřeba v tomto ohledu změnit?
Rija: Určitě začít už ve školkách. Měnit kulturní stereotypy u úplně nejmenších dětí. A nejde jen o gender, ale i o diverzitu myšlenek, názorů, postojů. Taky je potřeba změnit uvažování, že to nejlepší může přijít jen z těch papírově nejlepších míst, škol, institucí. V USA od Ivy League univerzit, ve Velké Británii z Cambridge a Oxfordu. I v tomto je potřeba na diverzitu myslet.
Kdo je dnes taková dáma – řekněme následováníhodná a taková, která může inspirovat ostatní holky k tomu, aby se nebály technických oborů?
Rahma: Sheryl Sandbergová, Melinda Gatesová.
