Na tuzemských silnicích loni přibylo mrtvých. Suchá zpráva ředitele dopravní policie Tomáše Lercha se čte jako obžaloba řady podílejících se složek. Především řidičů samotných, dále ministerstva dopravy a správců komunikací, ale i samotné dopravní policie. Mezi viníky je tedy prý i loňské vedro, ale držme se podrobněji spíše těch předchozích zmíněných faktorů.
Mrtvých bylo loni 565, o 63 více než v roce 2017. Stále jde historicky o třetí nejlepší výsledek. Přesto nárůst nejtragičtějších následků nehod nelze zanedbat. Usmrcených na silnicích přibylo o více než 12 procent. Když počet nehod i mrtvých klesá, policie se chválívá. A trend je převážně klesající od roku 2007. Tehdy jsme se naposledy pohybovali nad hranicí tisíce usmrcených a nespokojenost s tímto vývojem stála post tehdejšího šéfa dopravní policie Bambase.
Klesající trend přerušily jen roky 2014 a 2015. Rok 2015 byl vůbec podobný tomu loňskému. Mimořádně teplé počasí a smršť uzavírek, která na české silnice vlétla kvůli končícímu dotačnímu období a nutnosti vyčerpat evropské peníze.
Také letos Lerch uvádí časté stání v kolonách jako jednu z příčin zhoršeného stavu. Jak to funguje? Zvyšuje se frustrace řidičů, tedy neurotický stav navozený nemožností překonat překážku. Frustrovaný řidič si vystojí kolonu na dálnici a pak si buď na silnici vybíjí nahromaděnou agresivitu a jede s prominutím jako čuně, anebo udělá chybu z únavy.Zní to trochu „šarlatánsky“. Ale když už přímou souvislost zmiňuje i šéf dopravní policie, budeme mu muset věřit. Je to ovšem přímé obvinění směřující vedle řidičů i ke správcům komunikací – ministrovi dopravy, ŘSD a v menší míře také ke krajům.
Jako nejčastější příčinu nehod policie uvádí rychlost a přejetí do protisměru – což je vlastně totéž. Obviňuje ovšem tak trochu sama sebe. Rychlost na silnicích se měří buď nárazově během „dopravních akcí“, proslulých Kryštofů, anebo tam, kde je to snadné. Řada obcí si z úsekového měření vytvořila snadný nástroj plnění vlastních rozpočtů. Některé, jako třeba Rumburk, šly dokonce tak daleko, že pro ně v rozporu se zákonem měřily rychlost soukromé společnosti. Stručně – privatizace výnosů z pokut a úplná rezignace na původní smysl represe. Měří se na padesátce na konci měst a obcí, v polích… Hlavně když to sype.
Už jsme zmínili někdejšího šéfa dopravky Zdeňka Bambase. Toho v roce 2007 stálo místo přehnané očekávání spojené se zavedením bodového systému. Ten na silnice nastoupil v létě roku 2006 a ukázalo se, že sám o sobě nepomůže. Na konci roku sice počet mrtvých podle přání politiků klesl pod tisíc, o rok později ale čísla začala zase stoupat – a Bambas se poroučel. Každý podobný zub ve statistice, který vidíme i nyní, znamená varovně vztyčený prst. Jistě, dopravní policie neovlivní všechno, ale od výchovy řidičů tu má být ona. Řidiče nevyměníme, můžeme je jen vychovávat. Šéfa dopravní policie ovšem vyměnit lze.
Autor je komentátorem serveru HlídacíPes.org
