Šťastná je země, kde se zásadní spor mezi vládou a opozicí vede o služební zákon, nota bene o jeho novelu. Platí už pár let, za normálních okolností by se vyhodnotily zkušenosti, do zákona by se sáhlo na pár místech, kde by bylo potřeba, čistě technicky. A zase by se nechal pár let působit.
Jenže okolnosti v Česku už pěkných pár měsíců normální nejsou. Předně nemáme řádnou vládu, a tedy přísně vzato ani řádnou opozici. Kdo dnes ví, kdo ve vládě skončí? Uskupení, které si teď na vládu hraje, dělá sice leccos, ale nedochází mu to nejpodstatnější: z vítěze voleb se vládnoucí síla stává ziskem důvěry parlamentu. Změny služebního zákona, které vláda posílá do sněmovny, jsou přitom hodně citlivou směsí. Hlavně kvůli personálním čistkám, které Babiš po svém nástupu zahájil. I proto by měla vláda se změnami služebního zákona počkat.
Dalším důvodem je pokračující legislativní optimismus. Tedy jinými slovy přesvědčení, že jakýkoli „nedoraz“ lze vyřešit zákonem. V Česku se tento omyl přenáší z vlády na vládu, ze sněmovny na sněmovnu jako nákaza. A tak máme v tuto chvíli v platnosti dva miliony právních norem a další přibývají. Už se v nich nevyznají ani právníci.
V případě služebního zákona nebylo dost času na ustálení výkladové praxe, což mohou udělat jedině soudy a pár let to trvá. Zde stojí za to připomenout, že Babišovy čistky budou mít dohru v několika soudních sporech, což také zabere nějakou dobu. Rozsudky ovšem přijdou ve chvíli, kdy už může platit zcela jiný zákon. Neustálé novelizování nevede k tomu, že se usazuje výklad původního zákona. Místo toho se intenzivně zkoumá, která podoba zákona ve které době platila, a teprve od toho se odvíjí průběh sporů. Pro právní vědce to může být zajímavé, ale laik se beznadějně ztrácí a důvěra v právní řád klesá.
A pak jsou tu věcné pohledy na to, co vláda chystá. Umožnit třeba takzvané „boční vstupy“ do státní správy vypadá jako nutnost. Přísné tabulkování dnešního služebního zákona vládě neumožňuje „nakoupit“ experty z praxe, což se týká hlavně právníků a IT služeb. Na druhé straně víme, že právě v těchto oborech stát nejčastěji outsourcuje. Nechceme vypadat jako přehnaní pesimisté, ale vybudovat na ministerstvech silná právní a IT oddělení z lidí z praxe za mzdy odpovídající komerčnímu sektoru, to vypadá jako plán z Marsu.
Navrhované změny by možná působily důvěryhodně nebýt toho, kdo a kdy k nim sahá. Vláda nemá žádnou skutečnou analýzu dopadů služebního zákona. Ohání se jen dojmy: Nemohu si ani vyměnit sekretářku! Nelze fungovat s neschopnými lidmi! Cílem má být efektivní, apolitická státní správa, která občanovi (ne politikům) neklade překážky. A to žádný, sebelíp a sebetechničtěji napsaný zákon nezajistí. Spíš než čistky a změny zákonů úředníci potřebují čas. A vláda, zvláště v demisi, by jim ho měla dát.
Autor je komentátorem serveru HlídacíPes.org
