Komentář Roberta Maleckého: Prezident a nápady ze střední Asie

Miloš Zeman

Miloš Zeman Zdroj: čtk

Prezident Miloš Zeman chce rušit, nebo alespoň „vyhladovět“ Senát. Zpráva by to byla vážná, kdyby ji sám v rozhovoru pro Český rozhlas nepřekryl vulgárním expozé. A nebýt podezření, že ve skutečnosti šlo stejně jen o odvedení pozornosti od témat důležitějších. I tak ale Zemanův nápad za několik poznámek stojí.

Co přesně Zeman říká? „To, co je u nás důležité, je hlasování o důvěře vládě a státním rozpočtu. Obojí je vyhrazeno Poslanecké sněmovně, Senát do toho nemá co mluvit. A jakýkoli zákon, který Senát případně vrátí sněmovně, může být přehlasován pouhou prostou většinou 101 a více hlasů, kterou má samozřejmě každá vládní koalice. Senát jako takzvaná pojistka demokracie může fungovat jen v případě ústavních a volebních zákonů, každá chytrá vláda se ale zařídí tak, aby je neměnila. V takovém případě Senát nepotřebujete.“

A teď co prezident neříká. Pochybná je už první věta. Důležité jsou samozřejmě i zákony, do kterých Senát mluvit může. Důležité jsou třeba okamžiky, kdy sněmovna hlasuje o vráceném zákonu v podobě, v níž jej Senát vrátil. Tady skutečně funguje jako pojistka demokracie, i když tento proces můžeme zvenčí vnímat jen jako jakési čtvrté čtení.

tvrté čtení. Jako malý verbální podvod pak můžeme vnímat prezidentova slova o chytré vládě, která se zařídí tak, aby ústavní a volební zákony neměnila. Buď zná Miloš Zeman nějaký tajný fígl, jak změnu zákonů obejít, a přesto dosáhnout svého, nebo má krátkou paměť. Byly to strany opoziční smlouvy, a tedy i Zemanem vedená vláda, které na přelomu tisíciletí svedly s tehdejším prezidentem Václavem Havlem velký souboj o změnu volebních zákonů a nakonec ho u Ústavního soudu prohrály. Kdyby byla Zemanova vláda chytrá, mohla si toto zbytečné martyrium odpustit.

Strany opoziční smlouvy tehdy měly Senát na své straně. V budoucnu už to tak vždy nebylo, což nás vede k další okolnosti, kterou Zeman nezmiňuje. Střídání voličských nálad. Když končila éra vlád ČSSD, Senát tou dobou už ovládala opozice. ODS si největší klub podržela mezi lety 1996 až 2008. A podobně za vlád ODS měla nejsilnější zastoupení v horní komoře ČSSD. Nejprve po „oranžové tsunami“ v roce 2008 zvedla počet senátorů na 29, po volbách v roce 2012 držela dokonce 48 z 81 senátorů. U moci byl tehdy Petr Nečas z ODS.

Na tom, že Senát není potřeba, se prezident shoduje s premiérem Andrejem Babišem. I on vede vládu, která nemůže v Senátu počítat s podporou. A vzhledem k některým legislativním experimentům je to velmi dobře. Navíc každá snaha o zrušení Senátu nutně vede přes Senát samotný. Nápad s jeho rozpočtovým „vyhladověním“ možná zní kritikům Senátu líbivě, ale je v důsledku nevkusný. Mít v ústavě Senát, který budeme rozpočtově škrtit, je nápad spíš ze Střední Asie než střední Evropy. Ale abychom se nedivili. Aby nakonec „pražská kavárna“ nemusela pořádat na senátory sbírku.

Autor je komentátorem serveru HlídacíPes.org