Parlament je jen zbytečná žvanírna a jeho vyšetřovací komise orgán, kde se mlátí prázdná sláma a který si poslanci zřizují pro ukrácení dlouhé chvíle mezi svačinkami v bufetu. Nebo jiná varianta: v parlamentní demokracii je sněmovna suverén, který si k řešení nejvážnějších otázek veřejného zájmu zřizuje vyšetřovací komise. Ty mají postavení policejního orgánu a jejich nerespektování není žádná legrace. Co si vybereme?
Sněmovní vyšetřovací komise ke kauze OKD začala s výslechy svědků. Můžeme debatovat o vhodnosti načasování do půli léta a parlamentních prázdnin, ale jak bylo řečeno: je to věc sněmovny a svrchovaného zájmu. Nemluvě o tom, že omluvenky se zmnožily z podivnějších důvodů, než by byla obyčejná dovolená u moře.
„Hlavním důvodem neúčasti a neposkytnutí svědecké výpovědi je především fakt, že respektuji, a zejména ctím ústavní pořádek České republiky. Dále musím konstatovat, že k žádnému z bodů zadání pro komisi nemám co sdělit,“ napsal komisi europoslanec Pavel Telička, zvolený za hnutí ANO. Ve dvou větách se dokázal zásadně zmýlit pouze ve dvou věcech.
Předně ústavní pořádek nectí; kdyby ho ctil, už by před poslanci seděl. Teličkův pocit, že nemá k věci co říct, nemůže být argumentem k odmítnutí účasti. Jediným a dostačujícím důvodem dostavit se je samotný fakt, že si jej poslanci pozvali.
Můžeme si to ukázat na analogickém příkladu s policií. Ta mě pozve k výslechu. Podumám, zda mám chuť se zúčastnit, jestli mám co říct, a když usoudím, že nikoli, nepřijdu. Následuje v lepším případě předvedení, pořádková pokuta, v případě dlouhodobého odpírání i příkaz k zatčení. V případech, kdy by byl absentér v postavení obviněného, by šlo dokonce o vazební důvod.
I když Telička nakonec oznámil, že se jednání komise na některém z příštích zasedání zúčastní, smutné nepochopení zůstává: „A to i přesto, že nedisponuji z pohledu šetření relevantními informacemi.“
Trochu jiná je situace kolem bývalého majitele OKD Zdeňka Bakaly. Komisi se ho prý nepodařilo obeslat – poslala mu pozvánku na adresu trvalého bydliště podle registru obyvatel. To je samo o sobě v době datových schránek směšné. Bakala ji podle svých právníků má a úřad veřejné moci má samozřejmě povinnost s ním v takovém případě prostřednictvím datové schránky komunikovat. Což by měl vědět především předseda komise, pirát Lukáš Černohorský. „Požádáme o identifikaci na ministerstvu vnitra a pošleme to předvolání tam,“ řekl Blesku. To je jistě fajn postup, jen to měli poslanci udělat jako první volbu (ukládá jim to zákon, který by měli znát). A ne až ve chvíli, kdy se mediálně podařilo vzbudit dojem, že se Bakala výslechu vyhýbá.
Je to celé příběh o nízkém právním vědomí a neúctě k zákonům. Na něm se ovšem velkou měrou podílejí i sami poslanci. Na zahájení jednání komise dorazili čtyři z devíti. Tím by šel celý příběh uzavřít.
Autor je komentátorem serveru HlídacíPes.org
