Energetici i experti se většinou shodují, že šestileté působení Aleny Vitáskové v čele Energetického regulačního úřadu nelze hodnotit příliš pozitivně.
Z pohledu spotřebitelů se Vitáskové například povedlo zpřehlednit trh dodavatelů energií. Úřad vytvořil kodex, který radí, jak se nespálit při výběru spolehlivého a levného obchodníka s energiemi. Z doby jejího vedení ERÚ si ale spotřebitelé i energetici budou pamatovat úplně jiné počiny.
Předně je to nepovedený pokus zreformovat elektrické tarify. Hned po představení návrhu založeného na velikosti jističe se ukázalo, že zdražuje elektřinu všem, kteří s ní chtějí šetřit. Ať už tím, že pravidelně zhasínají, nebo si elektřinu sami vyrábějí v pár panelech na střeše, anebo si kupují ty nejúspornější spotřebiče.
Kdyby loňský návrh ERÚ prošel, miliardy ročně by z kapes domácností vytahaly distribuční divize ČEZ, E.On a PRE společně s největšími podniky. Na nátlak premiéra Vitásková naštěstí svůj návrh stáhla. Tím druhým, co si zapamatujeme, jsou průtahy s vyplácením podpor a vynucování takzvaných notifikací pro obnovitelné zdroje, jež se táhly přes dva roky, aby se nakonec z valné většiny potvrdilo, že zbytečně.
Díky tvrdohlavosti a nepozornosti Vitáskové muselo ministerstvo průmyslu Evropské komisi předkládat stohy papírů a výpočtových tabulek, aby získalo razítko i na to, na co ho nikdo v Bruselu po Česku nikdy nechtěl. Předsedkyně se brzy po svém jmenování nechala zlákat do bitvy, kde nepřítelem bylo všechno obnovitelné. A vskutku – povedlo se jí na pár roků celý sektor zdiskreditovat. Investoři prchali a banky odmítaly refinancovat existující projekty.
Do jednoho pytle s několika solárními gangstery předsedkyně naházela desítky tisíc rodin, malých firem, škol a slušných podnikatelů. Mnozí si proto budou pamatovat hlavně konflikty, které Vitásková vedla s ostatními hráči z branže. Mě ale nejvíc fascinuje rozměr příležitostí, které ve vedení úřadu nevyužila. Tím snad nejlepším příkladem jsou obnovitelné zdroje: souběh propadu cen a překotného vývoje technologií hlavně u fotovoltaiky a baterií zůstává u nás téměř nevyužit. Přitom i podpora využívání obnovitelných zdrojů je náplní práce ERÚ.
Před šesti lety nikdo z nás nevěřil, že se již touto dobou začnou stavět obří úložiště elektřiny. Ano, jsme v začátcích a na oslavy je času dost, ale změna v energetice už je tu. Bezmála každý týden se objevují zprávy o dalším gigantickém projektu akumulace. Tu v Austrálii, tu v Německu, tu na jižní Moravě. Fantazii může pomoci i pohled na statistiky obnovitelných zdrojů z Číny, Indie, Kanady, Estonska, Británie i z Francie, ale také od našich sousedů v Sasku, Bavorsku či v Rakousku.
Za Vitáskové se celosvětový výkon větrných elektráren víc než zdvojnásobil a fotovoltaických dokonce zečtyřnásobil. V Bavorsku či v Rakousku loni přidali tolik větrných elektráren, kolik jich v Česku vznikalo deset let.
Montážní firmy potvrzují, že tak jako v jiných zemích tu mohly přibývat solární panely na střechách či fasádách domů, škol či drůbežáren asi tak stokrát rychleji.
Obce mohly společně s podnikateli a místními stavět větrné turbíny podobně jako ve Skotsku, Belgii nebo v Německu. Na potocích a řekách mohly vznikat další malé vodní elektrárny. Tepelná čerpadla se nemusejí montovat jen do každé osmé novostavby. Vitásková mohla před šesti lety začít vytvářet v energetice prostředí pro zásadní změny, které v ní díky obnovitelným zdrojům a akumulaci probíhají.
Místo toho se rozhodla proti nim bojovat. Soustředila se na zbytečné bitvy s vládou a energetiky a ve skutečnosti šla proti zájmům spotřebitelů, jakkoli se snažila deklarovat opak. Proto se nezdráhám za její největší přínos pro energetiku označit uspořené megajouly v budovách ERÚ, které nechala zrekonstruovat.
Autor je předsedou Komory obnovitelných zdrojů energie
Více o energetice čtěte v magazínu E15 Premium. Objednávejte zde >>>
