Prezident Miloš Zeman se nebojí otevřeně mluvit o potřebě ekonomické diplomacie, díky které dostávají české firmy příležitosti na zahraničních trzích. Na své cesty po světě bere četné delegace podnikatelů, které se snaží uzavírat nové kontrakty. Tato byznysově orientovaná politika je chvályhodná, protože může Česku přinést značné příjmy díky růstu exportu.
Přední roli ve snahách prezidenta hraje Čína, kam se vydal již popáté. Říše středu je druhou největší ekonomikou světa, proto je zřejmé, že úspěch by mohl naši zemi vyšvihnout mezi světovou špičku. Současné výsledky česko-čínských vztahů však nejsou pro nás příznivé.
V roce 2017 jsme do Číny vyvezli zboží za 56 miliard korun, opačným směrem však proudilo zboží o 8,5krát vyšší hodnotě. Loni se export do Číny nepodařilo navýšit. Číňané to však dokázali. Vyvezli zboží za 568 miliard korun, což je zhruba desetkrát více než náš vývoz směřující do Číny. V důsledku tohoto vývoje se česká obchodní bilance s Čínou zhoršuje, a zatímco tuzemský trh slouží jako odbytiště čínského zboží, v opačném gardu se tak zatím moc neděje.
I přes tento zjevný neúspěch mají čeští podnikatelé stále chuť s prezidentem do Číny jezdit. Současná podnikatelská delegace čítá 60 byznysmenů, přičemž zájem o návštěvu Číny jich projevilo mnohem více. Na mnohé se nedostalo. Ty šťastnější, kteří nakonec do Číny odletěli, však čeká ještě dlouhá cesta k úspěchu. Obchodování s Číňany vyžaduje trpělivost a kontinuitu, kterou Česká republika ztratila v devadesátých letech. Mezitím Němci, Francouzi ale i mnozí další usilovně pracovali na budování vztahů v Číně a nyní mají před českými podnikateli náskok.
Byznysmeni, kteří v Číně uspějí a podepíší kontrakty zdaleka nemají vyhráno. Jsou známy případy, kdy Číňané odebrali jen malé množství výrobků, které zkopírovali a následně si je začali vyrábět sami. Tomu je nutné zabránit a při vyjednávání kontraktů musejí české společnosti dbát na dodržování práv duševního vlastnictví. V opačném případě se obchodování s Čínou může proměnit v noční můru.
Česko-čínské vztahy se netýkají jen exportu. Před třemi lety navštívil čínský prezident Si Ťin-pching Prahu a slíbil investice přesahující 200 miliard korun. Skutečnost je však taková, že v posledních dvou letech dosahovaly přímé zahraniční investice z Číny na našem území záporných hodnot a fakticky docházelo k odlivu kapitálu z Česka. Částce 200 miliard korun se nejenže nepřibližujeme, ale dokonce se od ní vzdalujeme, což zanechává pachuť. Do budoucna by proto bylo vhodné, aby se naše vzájemné vztahy výrazně proměnily.
Autor je hlavním ekonomem BHS.
