Od vzniku České republiky státní rozpočet hospodařil s přebytkem jen pětkrát. Dělo se tak v letech 1993 až 1995 a následně až po dlouhém období schodků v letech 2016 a 2018. Nejhoršího výsledku dosáhl státní rozpočet v roce 2009, kdy se v našem hospodářství naplno projevila světová ekonomická krize. Naopak nejlepšího výsledku jsme dosáhli v roce 2016 díky mohutnému dočerpávání evropských fondů.
Z toho už se dá dělat statistika. Průměrný český státní rozpočet končí schodkem 51 miliard korun. Čistě účetním pohledem lze říct, že kdykoli dosáhneme menšího schodku, či dokonce přebytku, jedná se o relativně dobrý, či dokonce skvělý výsledek. Takového bychom měli dosáhnout i letos, neboť vláda má v plánu hospodařit se schodkem ve výši 40 miliard korun. Stejný je plán i pro příští rok.
Ekonomický pohled na výši schodků se od toho účetního liší. Výrazně. Je totiž třeba zohledňovat kondici a velikost hospodářství, mimořádné efekty nebo inflaci. Nikdo se nemůže divit, že v recesi státu klesají příjmy, a tedy narůstá schodek. Podobně tomu je při mimořádných událostech, jako byly například povodně, kdy naopak narůstaly výdaje. Velikost schodků je rovněž nutné poměřovat i velikostí celé ekonomiky. Schodek 40 miliard by byl v 90. letech podstatně horší než dnes, protože tehdejší hrubý domácí produkt byl výrazně nižší. Podobné je to s inflací, která postupně znehodnocuje reálnou hodnotu schodků.
Státní rozpočet bychom neměli poměřovat izolovaně. Je nutné ho zasadit do kontextu celých veřejných financí. Jedině tak zjistíme, jak se zemi daří hospodařit. Veřejné rozpočty by v letošním roce měly být v přebytku, přičemž se bude výrazně snižovat naše zadluženost vůči HDP. Ta by se dokonce měla vrátit k úrovním před propuknutím světové hospodářské krize. Celkově lze tedy české veřejné finance hodnotit příznivě.
Znepokojivá je pro ekonoma ovšem hlavně struktura rozpočtů. Stát rezignuje na boj s bujícími mandatorními výdaji a velmi svižně navyšuje výdaje na sociální dávky, kam jsou řazeny i důchody. To vzhledem k demografickému vývoji v budoucnu nutně povede k výrazným problémům.
Kromě změn v důchodovém systému je důležité se zaměřit i na systém veřejného zdravotního pojištění, v němž bude v příštích letech rovněž sílit tlak na růst výdajů. A v neposlední řadě je nutné modernizovat vzdělávací systém, který zaspal v minulém století. Naše budoucí prosperita závisí na tom, jak naše děti uspějí ve světové konkurenci.
