V posledních dnech se opět propírá bankovní daň. Vzedmutí vlny zájmu o toto téma přichází v momentě, kdy Evropská bankovní federace zveřejnila zprávu o rentabilitě vlastního kapitálu finančních domů v EU. Česká republika se v rámci sedmadvacítky pyšní třetím místem po Maďarsku a Rumunsku. Analýza EBF hraje do karet populárnímu narativu o abnormální ziskovosti tuzemských bank. Taková interpretace je ovšem nesprávná.
Ve skutečnosti nelze tvrdit, že by naše finanční domy byly nezvykle ziskové. Spíše jde o to, že peněžní ústavy eurozóny generují z dlouhodobého hlediska podprůměrné zisky. Na finanční instituce v západní Evropě negativně dopadá prostředí ultranízkých úrokových sazeb. To se projevuje značným propadem jejich úrokových marží. Mnohé bankovní skupiny řeší tuto situaci osekáváním nákladů, které často vede k mohutnému propouštění.
Ve skutečnosti neexistuje objektivní důvod, proč by měly být sektorovou daní zasaženy zrovna tuzemské banky. Nejde ani zdaleka o oligopolní odvětví. O tom, že mezi českými finančními domy panuje poměrně ostrý konkurenční boj, svědčí jejich dlouhodobě klesající úrokové marže.
Bankovní daň by zaplatili klienti
Argumenty proti zavedení bankovní daně jsou notoricky známé. Náklady bank spojené s daní nakonec zaplatí klienti. Takové zdražení by nadproporčně zasáhlo zejména nízkopříjmové skupiny, pro které představují úrokové náklady významnou položku rozpočtu. Bankovní daň by se dotkla i korporátních úvěrů, což zvláště v době, kdy výroba ochabuje, není žádoucí scénář. V konečném důsledku by bankovní daň mohla způsobit zpomalení ekonomického růstu, a promítnout se tak i do nižších rozpočtových příjmů.
Vzhledem k silné kapitálové přiměřenosti by mohly matky tuzemských bank požadovat vyšší dividendové platby. Jedním z klíčových cílů peněžních ústavů je maximalizovat výše zmiňovanou návratnost vlastního kapitálu. A jednou z cest, jak toho dosáhnout, je snížení kapitálové základny. To by mohlo způsobit paradoxní situaci, kdy daň uvalená zejména kvůli výplatám dividend zahraničním matkám, povede k navýšení objemu dividendových plateb.
Fond může pomoci
Navíc ve srovnání s bankovní daní je nyní na stole rozumnější alternativa. Před 14 dny podepsali představitelé vlády a čtyř největších tuzemských finančních domů Memorandum o spolupráci při vzniku Národního rozvojového fondu. V první fázi vloží peněžní ústavy do tohoto investičního vehiklu sedm miliard korun. Zároveň dojde k postupnému navyšování cílové investovatelné částky, a to prostřednictví dalších vkladů, zapojením dalších investorů (i z jiných odvětví) nebo skrze využití finanční páky. Fond by měl investovat zejména do infrastrukturních projektů. Prioritu představuje zejména financování dálničních a železničních staveb. Kromě toho alokuje NRF část svých prostředků do zdravotnictví, vzdělávání, či energetiky.
Fond by měl fungovat na klasickém principu návratnosti vložených prostředků. To povede k tlaku na celkové zvýšení efektivity investičního procesu. NRF by mohl významně přispět ke sladění veřejných a soukromých zájmů. Ve srovnání s bankovní daní, jejíž jediný pozitivní přínos spočívá v krátkodobém navýšení rozpočtových příjmů, může fond vzhledem ke své orientaci na infrastrukturu pomoci akcelerovat tempo růstu české ekonomiky.
Autor je portfolio manažerem společnosti Cyrrus
