Slovo mise pochází z latinského missio a v případě politiky a diplomacie znamená poslaní či úkol. Právě jako misi, která má dokumentovat svobodu a suverenitu České republiky, pojal svoji plánovanou návštěvu Tchaj-wanu předseda Senátu Miloš Vystrčil.
Reaguje tím na agresivní politiku Číny, která považuje Tchaj-wan za svoji provincii a cesty zahraničních představitelů na ostrov odmítá. Peking proto sáhl k nebývalému vyhrožování a varuje, že Česko na Vystrčilovu misi doplatí. Z tohoto pohledu má šéf Senátu pravdu, podvolit se podobným způsobům by bylo lokajství a ustupování vydírání.
Mise Miloše Vystrčila, na které ho začátkem září přijme i tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen, má ale i další roviny. Je součástí politického střetu o pojímání zahraniční politiky a obhajoby českých národních zájmů. Má pak samozřejmě i důležité ekonomické konotace.
Pokud jde o byznys, je Čína druhým největším obchodním partnerem Česka. Ale její export k nám představuje téměř jedenáctinásobek toho, co do říše středu vyvážíme. Co by v tomto případě chtěl Peking omezovat, není jasné, doplatit na to může i on sám. Důležité je pak podnikání mnoha českých firem na obrovském a lukrativním čínském trhu. Zde by už nějaké restrikce přijít mohly. Zda se tak ale někdy stane, je ve hvězdách, protože Číňanům jde především o peníze. Na druhou stranu jsou tchajwanské firmy významným investorem v České republice (zatím projekty za 20 miliard korun) a zaměstnávají zde 24 tisíc lidí. Například společnost Foxconn CZ, celosvětově největší výrobce elektroniky a počítačových součástek, je zde jedním z největších exportérů.
Vystrčilova mise je ale i politickým střetem o to, jak má česká zahraniční politika vypadat. Zda to má být prezidentem Zemanem prosazovaná politika více pročínská a proruská, nebo zda má být více suverénní ke všem partnerům. Zajímavé u toho je, že Zeman a jeho spojenci v poslední době spíše prohrávají. Vztahy s Ruskem a Čínou se zhoršují a Pekingem slibované investice nedorazily.
Cesta předsedy Vystrčila na Tchaj-wan ještě vyvolá hodně vášní a přinese další napětí do vztahu s Čínou. Zkušenosti z ciziny i minulosti ale ukazují, že po čase se situace zklidní. Bude pak dokonce lépe vidět, že potřebujeme rovnovážné vztahy s Čínou i s Tchaj-wanem bez ohledu na výhrůžky Pekingu. Pokud k tomu jeho mise poslouží, jen dobře.
