Ve funkci Chládek vydržel rok a tři měsíce. O dva měsíce méně, než dosud byla průměrná životnost ministra školství. Na rozdíl od předchůdců, kteří neuspěli, má ale díky premiérovi a předsedovi ČSSD v ruce hůl, kterou se může účinně ohánět – odvolání na základě článku zveřejněného v deníku, jehož majitelem je politický rival sociální demokracie, šéf hnutí ANO.
Nezdvořák s politickým krytím
„Pokusil jsem se postavit Andreji Babišovi, a protože hlava koukala, tak jsem přes ni dostal,“ tvrdí Chládek. Nepřijatelný „styl řízení“ a nevhodné chování k ženám přitom buď bagatelizuje, nebo přímo popírá. Jednou tvrdí, že to všechno jsou lži, podruhé mluví o zástupných problémech.
O poměrech na úřadě se přitom na české politické scéně vědělo, premiér kvůli tomu ministra školství na kobereček už jednou povolal. Otázka tedy zní, proč se k Chládkovu odvolání odhodlal až nyní. K odpovědi stačí jedno slovo: politika.
Ke křeslu ve vládě pomohla Chládkovi vlivná středočeská organizace strany, do kabinetu se vyšvihl z křesla náměstka středočeského hejtmana. Pak přišly senátní volby, v nichž obhajoval mandát za Rakovnicko a Lounsko. Neúspěšně, ale to dopředu nejde odhadnout. A pak byl na řadě volební sjezd ČSSD. Nevhodná doba pro vyvolávání neklidu ve straně.
Scestné nápady
Ambicemi Chládek nešetřil. Spoustu nápadů měl pro každou z agend ministerstva, o každé z vizí neopomněl informovat veřejnost, málokterou dokázal realizovat. U některých z těch neuskutečněných se sluší dodat díky bohu.
Jen namátkou: připoutání dětí k tabletům od chvíle, kdy poprvé vkročí do školy, či umělá selekce „hloupých“ žáků, kteří by měli nárok jen na praktické školy. Nepochopitelný byl i jeho odpor k domácímu vzdělávání dětí na druhém stupni, když na tom prvním je domácí vzdělávání povoleno. Část odborníků dráždilo i vymýšlení nových a nových povinností. Povinné předškolní docházky, povinné přijímačky na střední školy. Za užitečnou novinku považovali odborníci snad jen povinnou maturitu z matematiky.
Chládek chtěl povinnou matematiku zavést od roku 2019. Jak zajistit její lepší výuku, ale vymyslet nedokázal, byť připouštěl, že chyba je nejspíš v učitelích.
Jen chválu pějí na Chládka sportovci.
Za šestnáct měsíců ve funkci se ministrovi také leccos povedlo. Pro rezortní rozpočet vybojoval čtyři miliardy navíc, čímž stouply učitelské platy. Nesporná byla podpora dětí s postižením v běžných školách, tedy inkluze. Dokončil přípravu vysokoškolského zákona, s jehož podobou panuje převážně spokojenost.
Jen chválu pějí na Chládka sportovci. Podle předsedy českého olympijského výboru Jiřího Kejvala i předsedy České unie sportu Miroslava Jansty „pomáhal sportu navrátit důstojné místo ve společnosti“.
Babiš: Rozpočet není o Chládkovi
Přesto lze tvrdit, že odchod devětačtyřicetiletého bývalého tělocvikáře a otce tří dcer z politické scény vyvolal spíše úlevu. V koalici i opozici. „Za KDU-ČSL mohu říci, že náš předseda by podobnou situaci vyřešil daleko dříve,“ míní místopředseda lidovců, ministr zemědělství Marian Jurečka.
Podobně mluví také exministr školství, šéf občanských demokratů Petr Fiala: „Měl jsem zprávy z ministerstva školství, že Chládkovo chování je nevhodné. Měl jsem informace o průběhu porad, kde křičel na lidi a urážel je, Považuji za správné, že pan premiér jedná, ale možná se ta situace dala řešit už před rokem.“
Vicepremiér Babiš popírá, že by sehrál roli v ministrově odvolání. Vyvrací zejména Chládkovo tvrzení, že za aférou je boj o rozpočet pro školství na rok 2016. „Rozpočet budu řešit stejně bez ohledu na to, jestli tam bude Mickey Mouse, Chládek nebo Mládek. Mám deficit a koalice si musí jednoduše ujasnit priority. Rozpočet není o Chládkovi.“
V tom, co bude dělat, odcházející ministr jasno nemá. Senátorský post loni neobhájil, prohrál s nestraničkou za ANO Zdeňkou Hamousovou. Pokud ale dokáže dostatečně intenzivně a dlouho pěstovat svůj mediální obraz oběti Andreje Babiše, nemusí být jeho dnům v politice definitivní konec. Krajské volby jsou ostatně za dveřmi.
