Martin Čaban: Jak Zeman objevil národ

Demonstrace Bloku proti islámu na pražské Albertově za účasti prezidenta Miloše Zemana

Demonstrace Bloku proti islámu na pražské Albertově za účasti prezidenta Miloše Zemana Zdroj: ctk

Slova jsou důležitá. Platí to vždy a platí to dvojnásob, když mluví představitel státu během významného státního svátku. Zcela nepochybně šlo o záměr, když prezident Miloš Zeman včera na Albertově označil víkendový pařížský masakr zrovna za „islámské útoky“ a nikoli třeba za útoky teroristické či islamistické. Zcela nepochybně nešlo o přeřeknutí, když týž prezident v tomtéž projevu označil muslimskou kulturu šmahem za „kulturu vrahů“.

A zcela jistě nebylo náhodou, že prezident ve svém 13minutovém projevu sedmkrát použil slovo „národ“. Lze jistě argumentovat, že tento termín nemusí nutně nést hodnotové či politické zabarvení, které vzniká teprve v určitém kontextu.

A možná by se někdo chtěl přít o to, zda demonstrace zaměřená proti jedné náboženské skupině takovým kontextem je, či není. Nicméně je dobré si všimnout, že nejde o standardní pojem z prezidentského slovníku Miloše Zemana.

Ani v jednom z obou svých dosavadních vánočních poselství toto slovo nepoužil. V inauguračním projevu při přebírání funkce v březnu 2013 jej použil jedinkrát, když mluvil o „ostrovu negativní deviace“ v podobě „neonacistických bojůvek“, jejichž ideologie by nakonec vedla „k vyhubení českého národa, tedy i jich samých“.

Vtírá se otázka, kolik skutečných či potenciálních členů takových bojůvek stálo včera na protiislámské demonstraci pod pódiem a skandovalo „Ať žije Zeman“. Dodejme, že všechny tři tyto klíčové prezidentské projevy byly výrazně obsáhlejší než ten albertovský. Přesto si v nich vystačil s „občany“ a „lidmi“.

Zvolit si stranu

Prezident republiky si včera ve vyhroceném veřejném sporu o vnímání imigrační krize navzdory všem svým slibům jednoznačně vybral stranu. Zdaleka ne poprvé, ale dosud nejvýrazněji. Nejen tím, v jaký den a na jaké akci vystoupil, ale hlavně tím, že se na této akci nepokusil ani o náznak státnického nadhledu, o kultivaci diskuze, třeba o podporu obsahu a kritiku zlé, nenávistné formy.

Naopak s potěšením podkouřil publiku vším, co od něj chtělo slyšet, i když to slyšelo už od předchozích řečníků – od „kultury vrahů“ přes muslimské „mladé, dobře živené muže“ až po ujištění, že „náš národ není xenofobní“. Sklidil nadšený řev a jásot, zvláště když se vymezil proti „nálepkování“ pojmy jako fašista, extremista nebo islamofob, aby následně své odpůrce označil za řvoucí stádo fašistů.

Připomeňme ještě pár slov z inauguračního projevu. „Proto jsem řekl, že chci být prezidentem všech občanů, bez rozdílu jejich politických názorů,“ zaznělo 8. března 2013 ze Zemanových úst Vladislavským sálem. A rovněž: „Řekl jsem také, že chci být hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů.“

Včera už chtěl prezident být „hlasem národa“, do nějž zjevně nepatří nikdo, kdo si dovolí nebát se islámu a nevidět v uprchlících nebezpečné hordy svalnatých nájezdníků. Dva a půl roku může někdy vypadat jako propast věků.