Na straně druhé ovšem platí, že dohodou se stát připravil o možnost dobojovat bitvu až do úplného konce – a buď zaplatit zhruba pět miliard, anebo také 1,2 miliardy ušetřit. A jistě se najdou mnozí, kteří buď z čistě populistických, nebo i sofistikovanějších právních pozic budou tvrdit, že soudci neměli dostat zpětně ani kačku.
Stát totiž přistoupil na tvrzení, že počítal soudcům platy chybně, což je samo o sobě sporné. Ministerstvo práce pracovalo při výpočtu platových základen s veličinou, kterou mu ukládá zákon: s násobky „průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře“ podle dat ČSÚ dva roky nazad.
Výpočet tedy probíhal zcela podle litery zákona a sám o sobě chybný nebyl. Nejvyšší soud ve svém verdiktu, který způsobil současné vlny, dospěl k závěru, že je třeba pracovat s průměrnou mzdou přepočtenou na plné úvazky. Verdikt soudu je verdikt soudu, ale těžko se přijímá jeho tvrzení, že chyba byla ve výpočtu. Když už přijmeme argument, že přepočet na plné úvazky je důležitý, což samo o sobě není úplně snadné, stále se to jeví spíše tak, že chyba byla u zákonodárce, nikoli u ministerských úředníků s kalkulačkami. Pak by bylo pochopitelné domáhat se změny zákona, ale hůře by se volalo po zpětném zvyšování platů vypočítaných v souladu s literou příslušné normy.
Nový výpočet
Přesto by měl převážit spíše první uvedený pohled na kompromisní dohodu jako na dobrou zprávu. Bylo by ovšem velmi žádoucí, aby společná dobrá vůle s touto dohodou nevyprchala a napřela se ještě dále. Nejlépe k nalezení nového způsobu výpočtu odměn justičních pracovníků. Je zjevné, že současný systém je hodně kulhavý a samotný páteční kompromis jej nijak nevylepší, je to jenom další záplata.
Tahanic o soudcovské platy už jsme zažili nepříjemně mnoho a jen samotný Ústavní soud rozhodoval v této problematice o různých sporných momentech patnáctkrát. Jednak to nesvědčí o kvalitách nastaveného systému a jednak to samo o sobě bohatě stačí, aby vznikal dojem, že soudci se svými platy hrají hry, v nichž nejde v první řadě o spravedlnost, ale o jejich kapsy. Jakkoli to nejspíš není dojem oprávněný, nepochybně existuje a i takový „prezident dolních deseti milionů“ na něj při návštěvě Ústecka ochotně zabrnkal. Je v zájmu soudců i celé justice, aby pro blaho vlastní reputace vyrazila těmto skeptikům argumenty z rukou. Nová úprava odměňování by tomu mohla pomoci.
