Martin Čaban: Nejlepší využití sKarty? Suvenýr

sKarta

sKarta Zdroj: profimedia.cz

Se ctí už vláda z průšvihu zvaného sKarta vyjít nemůže. Ale rozhodnutí celý projekt zrušit se v dané situaci jeví jako nejrozumnější možné. Rozhodně je to lepší než systém, který dnes už nemá hlavu ani patu, uměle udržovat při životě. To už jsme v podobných případech viděli a nebyla to ani hezká ani levná podívaná. Nyní je snad ještě čas po cimrmanovsku zvolat „Tudy ne, přátelé!“ a celý nápad s ostudou a nemalými náklady opustit.

Snaha vtáhnout vzpouzející se, kopající a křičící občany do elektronického 21. století není sama o sobě nijak trestuhodná. Naopak od kompetentní a rozvážné vlády by se to dalo vykládat jako projev jistého vizionářství. Jenže pokud jde o české politické elity posledních let, až příliš mnoho pokusů o elektronizaci či modernizaci čehokoli končí smutně, draze a špatně. Nové systémy výplat sociálních dávek, Internet do škol, Opencard, registr vozidel, IZIP. Dalo by se pokračovat, ale zastavme na chvíli u posledního příkladu.

Elektronická zdravotní knížka IZIP je dobrým příkladem, jak může skončit projekt, který je na začátku veden invencí a dobrými úmysly. Kvůli politické tlačence a neschopnosti reagovat na vývoj okolí tyto fundamenty postupně ustupují do pozadí a zbývá jen křečovitá snaha udržet penězovody v chodu. V případě IZIP to stálo deset let, skoro dvě miliardy a spoustu ostudných momentů od zahájení „pilotního projektu“ devět let po spuštění systému až po vyhrožování arbitrážemi a zabavením klientských dat.

Knížky IZIP a sKarty jsou v mnoha ohledech zásadně odlišné entity, nicméně poselství této paralely platí: Když něco nefunguje, je třeba se toho včas zbavit. A že systém s sKartami nefunguje, je nabíledni. Ani ve chvíli, kdy čtvrt milionu karet leží v peněženkách klientů, vláda neví, k čemu mají být karty dobré. Jestli stál na začátku nosný nápad přijít s kartou, jež by usnadnila boj se zneužíváním dávek a zpřehlednila systém, dávno se ztratil v politickém překladu.

Dnes nevíme, zda má a kdy měl být zelený kus plastu jen hezčí identifikační průkazkou, jediným platebním kanálem příjemců sociálních dávek, nebo něčím mezi tím. Nakonec z něj, doufejme, bude jen suvenýr upomínající na jednu velkou vládní ostudu. Je to nejúčelnější využití z možných.

Ministryně Ludmila Müllerová se nyní vrhne do jednání s Českou spořitelnou, aby jí poslední funkci sKaret vysvětlila. Nebude to mít lehké; její vyjednávací pozice nespolehlivého obchodního partnera stojí za starou belu. Ale není zbytí. V zájmu svých peněženek bychom jí měli držet palce, ať to nestojí o moc víc než těch 300 milionů vstupních nákladů, o nichž spořitelna mluví. Ale sympatie beztak maně utíkají spíše k bance, která poznala, jaké to je obchodovat se státem, který rychleji jedná, než myslí.