Způsob, jímž se ministr financí postavil k počátečním úvahám nad státním rozpočtem na příští rok, je pozoruhodný. Zdá se, že český politický systém projevil silnou imunitní reakci na cizorodý prvek, který do něj vstoupil s představou, že politiku lze vykonávat bez ideologie, bez programu – vlastně bez politiky.
Situace koaličního vládnutí se sociálními demokraty nutí Babiše zaujímat politické, ba ideologické postoje. ČSSD před sebou v roce 2016 vidí rostoucí ekonomiku a krajské volby. Automaticky ji proto napadá dlouhá řada výdajů, jimiž by stát mohl oblažit potenciální voliče. Premiér Sobotka tomu půvabně říká „výdajové priority, které vláda má na podporu ekonomického růstu“.
A protože krajské volby se týkají i ANO, je Babiš neúprosně nucen se odlišit či vymezit. Což v jeho případě znamená postavit se za to, čemu se za premiéra Nečase a vládce státní kasy Kalouska říkalo „rozpočtová odpovědnost“. Toto sousloví má šéf ANO ještě v příliš živé paměti, takže se mu vyhne. Ovšem dojde na „řeckou cestu“, hlavní Nečasův a Kalouskův předvolební trumf ve volbách roku 2010 (ano, tak dlouho už jsou na tom Řekové mizerně).
Neomezená stamiliardová rezerva
Rozpočtová odpovědnost přitom Babiše ještě při vstupu do vlády nijak netrápila. Spíše naopak. Chtěl, aby se neplýtvalo, nekradlo a nešidilo na daních. Tím měla vzniknout téměř neomezená stamiliardová rezerva na jakékoli výdaje včetně nereformovaných penzí nebo věčně hladového zdravotnictví.
Ne že by se z Babiše stal politik s jasnou vizí a ideologií, to shůry nepadá. Ale síly uvnitř politické soutěže jej nutí, aby se choval, jako by jím alespoň trochu byl. Proto má potřebu na svém ministerstvu sepisovat jakousi truckoncepci penzijní reformy postavené na silné zásluhovosti (což je českým socialistům proti srsti, byť jde o variaci na švédský model). Proto (nejen kvůli svým zájmům ve zdravotnictví) útočí na ministra zdravotnictví Němečka, jemuž otlouká o hlavu neefektivitu výdajů v rezortu, zatímco Babišův vlastní sekretariát smolí něco jako koncepci zdravotnictví.
Babiš se zkrátka začíná profilovat, a to celkem jasně vpravo. To bude mít dva důsledky – nutně se odcizí části voličů, kterým se líbily řeči o zlodějích, ale rovný důchod a neochota pustit chlup se jim líbit nebudou. A čím dál zajímavější bude i dynamika uvnitř koalice, kde může Sobotka časem zjistit, že místo silné, ale celkem beztvaré améby mu najednou na financích sedí druhý Kalousek strašící Řeckem. Nejlepší zprávou ovšem je, že politické mlýny melou a svádějí s Babišem zajímavý souboj. Jestli dokážou z antipolitika proti jeho vůli vytvarovat politika, pak není nic ztraceno.
