Martin Čaban: Starostové by měli odolávat volání doby

Místopředseda Petr Gazdík (druhý zleva) přichází  ve společnosti předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, předsedy ODS Petra Fialy a místopředsedy ČSSD Petra Hamáčka (zleva) na celostátní sněm hnutí Starostové a nezávislí

Místopředseda Petr Gazdík (druhý zleva) přichází ve společnosti předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, předsedy ODS Petra Fialy a místopředsedy ČSSD Petra Hamáčka (zleva) na celostátní sněm hnutí Starostové a nezávislí

Sjezd hnutí Starostové a nezávislí, které do širokého povědomí vplulo díky kongeniální symbióze s TOP 09, se nesl v silně emancipačním duchu. Již delší dobu patrné odhodlání protlouci se i ve vyšších politických patrech na vlastní pěst dostalo na sletu starostů ještě zřetelnější obrysy.

Samo o sobě to není nic obzvláště nového. Už v komunálních volbách se oba partneři leckde rozkmotřili a třeba na pražském magistrátu sedí TOP 09 v opozici, zatímco STAN jako součást Trojkoalice podpírá sesli Adrianě Krnáčové. Na sjezdu STAN jen jasně zaznělo, že rozvolňování původního svazku se osvědčuje a bude pokračovat. Do krajských voleb příští rok chtějí starostové hledat ad hoc regionální spojence a v případných parlamentních volbách by to rádi zkusili sami.

Tady je ovšem třeba zpozornět. Za normálnějších okolností by stačilo napsat, že v případě parlamentního klání starostové přeceňují své síly. Jenže v dnešních poměrech má každý, kdo není obtěžkán označením „tradiční politická strana“, šanci dotáhnout to daleko. Někdo ji uchopí za pačesy jako ANO, někdo ji promrhá jako Úsvit, ale okna příležitostí jsou stále rozevřená dokořán. A ve starostenském hnutí dřímá velmi zajímavý voličský potenciál. Není divu, že jeho sjezd srdečně zdravil skoro každý, kdo má v parlamentu ruce a nohy.

Zajímavý byl šéf poslanců hnutí ANO Jaroslav Faltýnek, který starosty zdravil bezmála kolegiálně s tím, že obě hutí ukazují, jak může být politika pojata jako služba a jak může být blíže lidem. Podobnou demagogii zkoušel těsně po komunálních volbách Andrej Babiš, když vítězství regionálních a nezávislých sdružení vykládal téměř jako vlastní – hlavně, že nebyli zvoleni žádní politici.

Nic ovšem nemůže být vzdálenější pravdě než podobné lichotivé paralely mezi STAN a babišovci. Starostové jsou sdružením hrdých regionálních politiků. Usilují o decentralizaci moci a někteří by možná řekli, že by chtěli řídit stát jako obec. Takový přístup má jistě mnohá úskalí, ale je stokrát méně nebezpečný než snaha zahrnout vše pod státní dohled a stát řídit jako firmu.

Jisté podobnosti mezi ANO a STAN však existují. V první řadě je to absence jasného celostátního programu a ideologické kotvy. Tyto věci dodávala TOP 09. Bez nich jsou starostové spíše úspěšnou lobbistickou skupinou než politickou stranou. Což je další podobnost s ANO, jen místo zájmů Agrofertu lobbují za ušlechtilejší věci, jako je spravedlivější rozpočtové určení daní či decentralizace moci a posilování principu subsidiarity. Kde chtějí najednou vzít celostátní koncepci zdravotnictví, zahraniční politiky, energetiky či obrany?

Není nejmenších pochyb, že v krajských volbách bude STAN silným hráčem a obletovaným partnerem. Tam by ovšem měly ambice končit. Vhodnější by bylo vyslat do sněmovny několik zdatných lobbistů za regionální zájmy na kandidátkách jiných stran.