Výsledek naopak potvrdil, že vládní koalice se těší přiměřené veřejné podpoře. V kuloárech ČSSD se mluví o vnitřním průzkumu, jejž si strana nechala vypracovat a který ukázal, že voličům se tandem politika Sobotky a antipolitika Babiše ve vedení země náramně zamlouvá zřejmě právě kvůli dynamice, která plyne z rozdílnosti obou pánů. Výsledek senátních voleb by tomu odpovídal.
Přesto má tento idylický obrázek spokojených voličů jen tak lehce korigujících a vyvažujících poměry sil v oblíbené vládní koalici své vady na kráse. Jedním z účastníků vládní koalice je stále hnutí ANO, které vzhledem k masivnímu střetu zájmů svého šéfa a představám o fungování politiky je potenciální hrozbou pro celý systém parlamentní stranické demokracie. To jsou známé nářky, v tuto chvíli je těžké s tím udělat víc než být ostražitý.
Druhým problémem je bídná volební účast v senátních volbách. To také není kdovíco nového. Není dána špatným volebním systémem, jak se nás snaží přesvědčit Bohuslav Sobotka. Volby do Senátu naopak patří k těm přehledným, dvoukolový mechanismus je srozumitelný a k většinovému volebnímu systému patří. Týdenní prodleva mezi oběma koly volby je také v pořádku. Kdo si pamatuje čtrnáctidenní válku mezi dvěma koly prezidentské volby, nemůže návrh na prodloužení intervalu mezi senátními koly myslet vážně.
Senát nepřesvědčil o svém smyslu
Příčinou nízké účasti u senátních voleb je prostý fakt, že horní komora nedokázala za dvacet let své existence přesvědčit voliče o svém smyslu. Je to škoda, protože její opravná funkce se za ta léta nejednou projevila. Namátkou lze připomenout z nedávné doby normu upravující veřejné zakázky, z nichž byly v důsledku poslanecké kreativity vyloučeny společnosti obchodované na pražské burze. Na druhé straně marný pokus senátorů zabránit zániku lesních školek změnou zákona o dětské skupině ukazuje, proč většina voličů nepovažuje prostředky vydané na provoz Senátu za rozumně vynaložené.
V nových politických pořádcích, které vtrhly do Česka s Andrejem Babišem v čele voje, by přitom Senát mohl sehrát podstatnou brzdnou roli. Přede dvěma lety, stejně jako teď o víkendu, se ukázalo, že horní komoru babišovci neumějí dobýt tak hravě jako sněmovnu či zastupitelstva velkých měst. Většinový volební systém má svá specifika a vyžaduje jiné postupy a kampaně než ten poměrný. Celoplošný bezbřehý populismus pomáhá, ale k výhře ve volbách nestačí.
Cesta k vyšší účasti v senátních volbách tedy nevede přes vzorečky a paragrafy volebního zákona, ale přes důsledné hledání smyslu Senátu a přes intenzitní debatu o případném rozšíření jeho pravomocí a o způsobu vykonávání těch současných.
