Asi to byl tajný pokyn pro spuštění největšího policejního spektáklu v naší historii. Jaká bude pointa, je ve hvězdách. Jedno je ale jasné. Pro opoziční strany přišly letos Vánoce brzy. Už se pomalu vypisují předčasné volby, hlasuje se o nedůvěře vládě a z Hradu přivádějí statečného a natěšeného zachránce slibujícího pomoc při řešení politické krize.
Jakkoli je pohled na rozsah policejní akce fascinující, o rozvahu by nás připravit neměl. Jistě, vláda se zdá být na lopatě. Na druhé straně podíváme-li se na jména těch, o něž se policie zajímá, jde s výjimkou Jany Nagyové o politické mrtvoly, odstavené trafikanty a lobbisty za zenitem vlivu. Nebýt Nagyové mohl by premiér v podstatě vystoupit a holedbat se, že prakticky všechny zabásnuté už on a jeho vláda dávno odstavili od reálné moci a policejní razie je jen stvrzením a dokončením tohoto úklidu. Uvidíme, pozice pozorovatele je v tomto případě nejkomfortnější možná.
Skutečné nebezpečí však spočívá v tom, že kauza, zvlášť jestli se ještě rozjede, může vydatně posílit takový ten okamurovsko-babišovsko-janečkovský politický proud, který nás přesvědčuje, že stranická parlamentní demokracie je zkorumpovaný přežitek. Těmto tendencím je třeba, zatímco se budeme bavit pohledem na zpocený kabinet, stále bedlivě čelit. Mezi výměnou politiků a výměnou politického systému je totiž nebetyčný rozdíl a ten si musíme stále nahlas připomínat.
