Doktorka Glatzová je totiž výraznou hybatelkou připravovaných arbitráží majitelů solárních elektráren proti českému státu. Být na něčem zainteresovaný a současně se tvářit jako nestranná a nezpochybnitelná autorita, to je podle mého názoru neprofesionální. Přinejmenším vůči těm čtenářům E15, kteří nevědí, jak se věci mají. Budiž.
Výročí liberalizace
Paní doktorka se ve svém článku podivuje, že si stát dovoluje regulovat podmínky na trhu s elektrickou energií a určovat, z čeho se elektřina bude vyrábět. Svatá prostoto, to přece stát naprosto logicky dělá, vždycky to dělal a bude to dělat. Už proto, že někdo musí toto přirozeně monopolní prostředí regulovat. A jiný nástroj na regulaci monopolů než stát zatím žádný právník nevymyslel.
Stát na energetickém trhu postupuje docela koordinovaně, přirozený monopol nekonzervuje, naopak ho rozebírá postupnou liberalizací. Mimochodem, v těchto dnech slavíme deset let od vzniku Energetického regulačního úřadu a zahájení liberalizace a otevírání trhu.
Kromě toho je to opět stát, kdo obnovitelné zdroje financuje, jinými slovy podporuje, aby byly konkurenceschopné. Neplyne z toho tak trochu, že týž stát má právo stanovit podmínky, za jakých bude tuto podporu vyplácet?
Staré dobré zdroje
Aby bylo jasno, nejsem žádným odpůrcem obnovitelných zdrojů energie. Ale nemusím být ani jejich nekritickým zastáncem jako ti, kteří si z „ekologické“ elektřiny udělali neuvěřitelně výnosný byznys. Mou povinností jako ministra průmyslu a obchodu totiž je, aby stát byl schopen poskytovat občanům elektřinu v patřičné kvalitě a objemu pořád. Nejen tehdy, když svítí slunce, nejen tehdy, když fouká vítr, nejen tehdy, když zrovna dorostla biomasa. Nemalý podíl elektřiny prostě musí zajistit staré dobré klasické zdroje.
Záměrně se tu nechci pouštět do úvahy o tom, kolik energie se spotřebuje při výrobě jednoho solárního panelu a jak výrazně solární elektrárny poškozují krajinu. A že proti tomu kupodivu neprotestuje žádná z jindy tak aktivních organizací na ochranu přírody. Nechci ani předjímat, že s likvidací panelů, na niž jednou bude muset také dojít, to možná z ekologického hlediska také nebude nijak jednoduché.
Do prvního výpadku
Nemá také smysl s paní Glatzovou polemizovat o závazcích ohledně produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů v Německu či v Evropě. Procenta pokrytí obnovitelnými zdroji, která uvádí, jsou snad správná. Je to ale úplně jedno, protože politické deklarace o jaderné energetice se jen v Německu za poslední dva roky změnily už dvakrát, pokaždé o 180 stupňů. Počkejme proto do prvního výpadku v celém Bavorsku nebo v Porýní a uvidíme, jaký tón tam diskuze nabere.
Autor je ministrem průmyslu a obchodu
