Když před několika týdny ze dne na den oznámila energetická skupina Bohemia Energy ukončení své činnosti, byl to pro mnohé skutečný šok a průšvih velikosti, kterou si jen málokdo dokázal představit. Jistě, již před tímto pádem skončilo několik drobných dodavatelů, kteří neustáli bezprecedentní růst cen elektřiny a plynu v posledních měsících. V tomto případě však šlo o 900 tisíc zákazníků! Média se od té doby plní zoufalými příběhy a snímky dlouhých front. Mnohým, nejen těm, jichž se to osobně dotklo, dnes běží hlavou otázky: Proč nezasáhl stát, aby tomu zabránil? Nemůže se něco takového opakovat? Jednoduše řečeno, stát přímo zasáhnout nemohl a opakovat se to může, byť je to nyní dost nepravděpodobné.
Energetický regulační úřad (ERÚ) je ze zákona nezávislým orgánem a nemá pravomoci, které by mu umožnily této situaci předejít. Finanční předpoklady držitele licence pro obchodování s energií Bohemia Energy plnila, firma fungovala. Ke zhoršení došlo až během několika posledních týdnů, kdy se sešla kombinace rekordního růstu velkoobchodních cen elektřiny a plynu a nezajištěných, ale nasmlouvaných dodávek. Nebylo to sice poprvé, kdy měla firma problémy, ale tentokrát to už neustála. Neexistuje však zákonné opatření, jež by nutilo riskovat méně a sázet na konzervativnější obchodní politiku. Preference krátkodobých obchodů dlouhou dobu vycházela. Konzervativnější politika by vedla k vyšší ceně.
Ostatně ERÚ ani ze zákona nemá určeno, jak postupovat, pokud by zjistil nedostatečné zajištění dodávek. Zajištěnost dodávek, nebo chceme-li podíl dlouhodobých a krátkodobých obchodů, není nijak definována a není to chyba. Jestli to takový ohrožený dodavatel nakonec zvládne, záleží především na tom, jak nízké ceny má zafixované ve smlouvách a kolik svých prostředků je do toho ochoten dočasně vložit.
Jen na základě podezření nemůže ERÚ obchodníkovi odebrat licenci. ERÚ má právo sáhnout na volný trh s energiemi až tehdy, pokud by přestala působit účinná konkurence. Musel by ale prokázat, že taková situace nastala a Úřad na ochranu hospodářské soutěže by nesměl mít jiné řešení. Teprve pak by byl energetický regulátor oprávněn zasáhnout. Účinná konkurence přitom narušena ani touto situací není, ba právě naopak. Každá taková situace vede ke tříbení trhu.
Zákony i smýšlení zákonodárců až do nynějška hájily volný trh s energiemi. Zákony chránily trh před zbytečnou regulací a ovlivňováním trhu skrze politiku. Toto mělo a má mnoho pozitiv – můžeme si svobodně vybírat mezi dodavateli, zvažovat jejich situaci, vyžadovat od nich informace a rozhodnout se. Vedlo to ke konkurenci a ta ke snížení cen. Myslím, že pozitiva převažují i po pádu Bohemia Energy.
Je jistě možné uvažovat o nějaké formě mírné regulace, třeba o požadavku, aby určitý podíl nasmlouvaných dodávek byl zajištěn na dlouhodobých trzích. Onen podíl, to číslo, by pak bylo pomyslným detailem, v němž by se však mohl skrývat pověstný ďábel. Určitě by byla nutná nejen notifikace ze strany Bruselu, ale také nová legislativa. A samozřejmě by musel vzniknout nový aparát na ERÚ. Varuji nicméně před unáhlenými kroky k navyšování regulace. Energetika situaci zvládá velmi dobře, a to i vzhledem k faktu, že se neustále zpřísňuje dekarbonizační strategie a na možnou rychlost změn v energetice politická reprezentace v EU nebere ohledy.
Nemyslím si, že bychom se měli vydat cestou navyšování regulace. Neočekávám, že by osud Bohemia Energy potkal dalšího velkého dodavatele. Navýšení regulace by celý trh s energiemi přidusilo a vedlo by velmi pravděpodobně k přinejmenším částečnému omezení hospodářské soutěže. Z trhu by například vymizely výrazně levnější nabídky malých dynamických firem.
Obchodníci, jako je Bohemia Energy, generovali po delší dobu nižší ceny a tím i výhody pro jejich zákazníky. Platí, že vždy, když je něco dáváno levněji, měl by být nakupující ostražitější – nízká cena není zadarmo. Na jednu stranu můžete výrazně ušetřit, ale občas se to prostě nevyplatí. Tak funguje trh od prapočátků lidské existence. Aby se tedy podobný scénář pokud možno neopakoval, doporučuji všem ostražitost a volbu dodavatele podle vlastního naturelu. Odvážným riskérům více dynamického, rozvážným zákazníkům pak spíše konzervativního. Možnost individuálního výběru ale vždy bude výhodnější než přísná regulace všech.
Autor je ředitel strategie EGÚ Brno
