Podle včerejších dat Českého statistického úřadu činil růst spotřebitelských cen v Česku v září meziročně 4,9 procenta. Vyšší hodnoty jsme viděli naposledy v roce 2008; tehdy ale šlo primárně jen o přechodný statistický dopad zvýšení sazby daně z přidané hodnoty.
Oproti meziročnímu srovnání (rok 2020 byl plný velmi nestandardních událostí) je teď ale možná informativnější meziměsíční vývoj a jeho srovnání s tím, co se dělo v letech před covidem.
Z tohoto pohledu byl nárůst mezi letošním srpnem a zářím (+0,2 procenta) zřetelně nad průměrem –0,4 procenta za roky 2018 a 2019. Vysoké aktuální číslo brzdily jen potraviny (velmi kolísavé) a vzdělávání (váhově nevýznamné); všechny ostatní položky zaznamenaly nezvykle rychlý růst (nebo nezvykle mírný pokles).
V pozadí nynějšího vzdouvání cenové hladiny jsou vlivy domácí i vnější. Vnějšími vlivy se rozumí především rychlejší oživení poptávky než nabídky, a to včetně nabídky v mezinárodní zbožové přepravě, dále výpadky těžby nebo výroby některých vstupů, svou roli hraje také celosvětová snaha o dekarbonizaci vedoucí k vyšším cenám energií. Na trzích, kde je to technicky možné, může jít navíc i o efekt spekulativního předzásobování.
Hlavním domácím vlivem je taktéž převis poptávky nad nabídkou, živený navíc dlouhodobě extrémně napjatým trhem práce. K tomu se připojují daňové změny tlačící výše meziroční růst cen konkrétně u alkoholu a tabáku.
Česká národní banka pozoruje historicky možná největší chybu své prognózy: pro září čekala ve svém srpnovém výhledu 3,2 procenta a skutečnost je o téměř dva procentní body vyšší. V následujících týdnech tak od našich centrálních bankéřů nejspíš uslyšíme mnoho ostrých slov o nutnosti inflaci rychle zkrotit, a hlavně uvidíme další rychlé zvyšování úrokových sazeb. Na konci letoška tak repo sazba může snadno skončit nad úrovní dvou procent.
Autor je ekonom České spořitelny
