Prezident Miloš Zeman má dar nastolovat témata. Mistrně na sebe strhává pozornost jako influencer, aniž potřebuje sociální sítě nebo chytrý telefon. Jeho osobní značka táhla, dokud si ji pro sebe a své kšefty nezprivatizovali jeho nejbližší. Pak se stala synonymem úpadku nejen Zemanova, ale i politické kultury.
Pozice Václava Klause v devadesátých letech bývala neotřesitelná. Jako jeden z prvních v porevolučním Československu pochopil, jak vypadá stranická politika, a ODS pod jeho vedením suverénně vládla. Úspěšně proti němu vyjel se svým autobusem až Miloš Zeman, který působil jako Klausův protipól.
Lidově vypadající politik se netajil chladným vztahem ke sportu, zatímco Klause často zachycovaly objektivy fotografů na tenise, při basketbalu nebo lyžování. Do toho Zeman nepohrdal ani alkoholem, ani tučným jídlem. O autobusu, který dostal přezdívku Zemák, se říkalo, že jezdí na naftu a becherovku. Projížděl městy i vesnicemi a v kontaktní kampani začal Zemanovi získávat čím dál větší sympatie lidí, kteří se po ekonomické transformaci ocitli na straně méně úspěšných.
Zemanovo jméno a osobnost táhly. Přivedl ČSSD k vládě. Dnes by se dal označit za vlivného influencera. Přitom dosud nepoužívá smartphone a místo internetu dává přednost zprávám z teletextu.
Když v roce 2003 neuspěl v prezidentské volbě – tehdy ještě volila Poslanecká sněmovna – musel na nucený důchod na Vysočinu. Jen málokdo věřil, že svou značku Zeman úspěšně obnoví a vrátí se na vrchol. Lidé ho brali jako příležitostného politického komentátora, o němž psal redaktor Práva Jiří Ovčáček.
Objevovaly se i plíživé náznaky, že značka Zeman není out. Jeho jméno využila marginální partaj Strana práv občanů s koncovkou Zemanovci (SPOZ). Tohle spojení silného jména předpovídalo SPOZ v některých průzkumech téměř deset procentních bodů. Nakonec skončilo těsně pod limitem pěti procentních bodů nutných pro vstup do sněmovny.
Zeman usmívající se z billboardů byl každopádně důkazem, že samotářský jezevec z Vysočiny, jak se sám nazval, může být ve společnosti stále relevantní. Zeman se k překvapení řady politických komentátorů stal nejen prezidentem, ale v prvním volebním období začal nastolovat politickou agendu a doslova hýbat zemí. Dokonce se pokusil, jak sám přiznal v rozhovoru pro CNN Prima News, překlopit českou parlamentní demokracii blíže k prezidentskému systému.
K vyvolávání vln ve společnosti potřeboval Zeman silná témata, která mu dodala uprchlická krize a ekonomická diplomacie, jež vyústila ve snahu sblížit se s Ruskem a Čínou. Dokázal se vézt na trendech proudů ve společnosti, které média a elity neviděly či nedokázaly podchytit, a pak už bylo pozdě.
Vřelejší jsou diktátoři
Zeman vzhledem ke svým postojům nebyl vítán na Západě, proto se rozhodl přilnout ještě více k Východu s nedemokratickými režimy. Jeho funkce a síla osobnosti měly otevírat dveře zástupcům těch největších firem v Česku. V případě čínského dobrodružství se nejčastěji skloňovala PPF.
Zeman byl z řad politiků, kteří jezdili za čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, zapamatovatelný svou neotesaností. Když požádal na jedné večeři se svým čínským protějškem k překvapení všech o popelník, čínský vůdce pokynul a Zeman ho na nekuřáckém setkání dostal.
Doteď se lidé z diplomacie a podnikatelské sféry přou o to, zda Si Ťin-pching měl Zemana rád, či se mu naopak smál. Prezident každopádně dokázal upoutat pozornost Číny a dostávalo se mu z Pekingu odpovědí. Jen pro perspektivu – řada čínských měst má větší počet obyvatel než Česká republika.
Čínské diplomatické snahy krachly mimo jiné i proto, že si někteří Číňané mysleli, že Zeman má jako prezident mnohem větší moc, než měl ve skutečnosti. Jenže Česko bylo parlamentní demokracií. Zeman začal pomáhat byznysovým zájmům jednotlivců. Například expremiérovi Petru Nečasovi, Jaroslavu Tvrdíkovi či moderátorovi Jaromíru Soukupovi. Hradní tlačení čínské firmy CEFC Europe, která byla letadlovou lodí řady akvizic v tuzemsku, skončilo krachem a mezinárodním skandálem.
Předseda CEFC Jie Ťien-ming požádal o post Zemanova poradce a snažil se ho využít jako výtah k čínským politickým špičkám. Zeman ho představil svému protějšku Si Ťin-pchingovi. Krátce nato Jie Ťien-ming zmizel ze scény a v propadlišti dějin zmizelo i jeho byznysové impérium.
Svou urputností vybudovat vřelý vztah s totalitní velmocí bez zásadních úspěchů docílil Zeman pravého opaku. Vybudil společnost, která jeho směr hlasitě odmítla. Stejné to bylo i s ruskou cestou, kde Zemanův spolupracovník Martin Nejedlý zneužíval prezidentský úřad k lobbování za dostavbu Dukovan Rusy a Hrad se stal symbolem prodlouženého vlivu Moskvy v Česku. Miloš Zeman tomu šel naproti tím, že se často stavěl na stranu Vladimira Putina a bagatelizoval ruské hrozby pro Evropu.
Papaláši pro dolních deset milionů
Velké geopolitické otázky jsou pro Česko sice zásadní, pro voliče byly ale daleko srozumitelnější projevy papaláštví u Zemanových nejbližších. Ti zneužili jeho jméno i úřad pro vlastní prospěch a dokonali tak Zemanovu totální reputační destrukci, na kterou by sám už neměl kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu sílu.
Půjčování stanu z Hradu, neoprávněné lovení v lánské oboře či nedodržování koronavirových opatření hradním kancléřem Vratislavem Mynářem nešlo omluvit. Zeman místo toho, aby ho odvolal, začal blízkého spolupracovníka bránit především útoky na média. Pracně budovaná značka Zemana jako lidového politika se začala hroutit. Najednou působil jako papaláš spolu s Mynářem. Tím se i nadobro rozplynula iluze o prezidentovi dolních deseti milionů.
Na začátku Zemanova prvního funkčního období ho během spanilých jízd po regionech vítaly na náměstích davy. Jako hlava státu se podíval i na místa, kam vrcholný politik od sametové revoluce nepřijel. Zeman sice iritoval jednu polovinu Česka, ta druhá ho ale brala a dvakrát zvolila. Teď místo toho, aby se s ním loučila, odchází Zeman skrytý v Lánech do nového úkrytu – nově postaveného bungalovu. S voliči a podporovateli se už nesetkává a jméno Miloš Zeman už epický návrat nejspíše nezažije. Kouzlo jeho osobnosti vyprchalo a zbyla jen pachuť z úpadku jednoho z nejvlivnějších politiků devadesátých let.
