Většina komentátorů se shoduje, že za bojem o euroval se skrývalo slovenské vnitropolitické pnutí. I tak je ale slovenská rebelie přiměla k řadě úvah o evropské měně a její budoucnosti.
BBC
Evropský projekt a národní suverenita
» Šestnáct zemí řeklo „ano“, čekalo se na Slovensko. Jedna koaliční strana se však postavila proti. Podle ní není možné „řešit evropskou dluhovou krizi dalšími dluhy“. Premiérka Radičová prosila a říkala, že jde o pověst Slovenska, o důvěru. Později se ptala se zadržovanými slzami svých oponentů, zda ostatních 16 vlád eurozóny považují za hloupé. Parlamentní opozice vyhlížela svou příležitost. Sice souhlasí s navýšením fondu, ale podporu mu nevyjádřila, aby se zbavila premiérky. Je to politika.
Vbrzku se bude hlasovat znovu a většina dá nejsilnější evropské zbrani v boji proti dluhové krizi zelenou. Nejistota na Slovensku však již rozkolísala trhy a přispěla k přesvědčení, že Evropa nedisponuje v této krizi silným vedením. Vedle kritiky ze zámoří či Britských ostrovů se objevil dopis podepsaný 91 evropskými prominenty, jakási „výzva Evropě“. Mezi signatáři je deset bývalých premiérů a prezidentů, ale i George Soros, Joschka Fischer a další. Jejich zpráva byla doručena 17 lídrům eurozóny. Vyzývá je k evropskému, nikoli národnímu řešení. Důraz je kladen hlavně na zřízení evropského ministerstva financí. Ať už se evropští lídři rozhodnou pro cokoli, musejí to učinit rychle, nejlépe do konce měsíce.
Pravda
Rychlá smrt
» Od prvních minut parlamentní rozpravy o eurovalu bylo zjevné, že vládní koalice SDKÚ, SaS, KDH a Most-Híd je minulostí. Vážně laděné diskuzní příspěvky připomínaly už jen scénu z černé komedie: lékaři se hádají o léčebném postupu nad lůžkem pacienta, který je už, nebožák, po smrti. Právě tak, jako výsledek podobné hádky už nezmění osud pacienta, osud vládní koalice byl zpečetěn už před závěrečným hlasováním. Skutečným tématem parlamentní diskuze bylo přetahování se mezi SaS a zbytkem koalice o to, na kom ulpí vina za předčasnou smrt vlády Ivety Radičové. Jinými slovy, navzdory všem grafům a číslům, které poletovaly jednacím sálem, euroval se v Národní radě řešil méně než málo. Hlavním tématem už byla předvolební kampaň. Euroval? Ten Slovensko schválí. I když až poté, co se rozpadne vláda, co vyvoláme nevoli v celé Evropě a až finanční trhy „odmění“ hloupost a malichernost slovenské politické scény další oslabením naší společné měny. Kdo za to může? Jistě, v první řadě Richard Sulík. Ale nejen on. Byl to výbuch „tradičních“ pravicových stran, které ho mezi sebou přivítaly div ne jako spásonosné východisko ze své vlastní ideové vyčerpanosti. Namísto toho, aby ostřílení politici „léčili“ kolegy z SaS z politické puberty, sami se jí ochotně nakazili.
Irish Independent
Cenou za záchranu eura může být fiskální unie
» Politika stanula v centru řešení krize. Slovenská vláda padla kvůli tomu, že hlasování o navýšení fondu EFSF spojila s hlasováním o důvěře. Není ani fond, ani vláda. Od té nové se ale očekává, že navýšení EFSF schválí. Slovensko, které do eurozóny vstoupilo před dvěma lety, dobře ilustruje, jak podivným útvarem jednotná měna je.
HDP Slovenska je třetinové oproti Irsku, HDP na hlavu poloviční než v případě Řecka. Je zcela přirozené, že se Slováci diví, proč by měli zachraňovat kohokoli z nás. Jsme tedy svědky vzniku podivného lektvaru složeného z finančního a politického hazardu. Pokles na trzích s dluhopisy byl jasnou odpovědí na schvalovací obtíže na Slovensku. Pokud trhy neuvěří, že jsou problémy překonány, ztratí se veškerý pokrok dosažený v uplynulých měsících. Návrh na rekapitalizaci zubožených bank a rozšíření záchranného fondu jsou prvním skutečným pokusem řešit finanční krizi. Jejich prosazování však způsobuje politické krize. Finanční krize ale nepočká a šéf ECB Trichet už vypouští apokalyptická vyjádření, že krize důvěry v evropském bankovnictví je „systémová“, což je jedno z nejhorších slov v bankéřském slovníku. Co bude dál? ECB bude vypisovat šeky tak dlouho, dokud si trhy a Německo nevymůžou systém, který v eurozóně vynutí zdravé veřejné rozpočty. To bude teprve začátek noční můry pro irskou vládu.
Die Welt
Tvrdohlavá mašina, nebo umělecké dílo
» Jeden německý opoziční politik nedávno v Bundestagu pronesl to, co se již delší dobu objevuje v novinových fejetonech: aby nejen nezbankrotovala, ale také vyšla z krize posílena, potřebuje Evropa „nový příběh“. Jestli to Evropě pomůže, je otázka. Už jen proto, že aktuální dění se dá vyprávět dvěma protichůdnými způsoby. Podle prvního EU vypadá jako navenek uzavřený mechanismus, stroj obsluhovaný speciálním personálem, který není k zastavení. Integrace od Karélie po Maltu je stále těsnější a hlubší. Montéři Evropy sice říkají, že všemu je třeba dodat více transparentnosti a demokracie, musí se více vysvětlovat. Ale to říkají jen tak, stejně jsou k nezastavení. Ani neúspěšná referenda s nimi nehnou.
Oponenty vždy nějak podchytí a na konci je, jako amen v kostele, jednomyslnost sedmadvacítky. Druhý příběh je chválou slova a vyjednávání. Evropa po staletí řešila své záležitosti vojensky. Že by se státy mohly jednou sjednotit a vzdát se suverenity, bylo zcela nemyslitelné. S touto historií je vlastně zázrak, že se stále vedou rozhovory. To je zároveň známka velké síly. Pointou je, že oba tyto příběhy jsou rovnocenné. EU je noční můra a požehnání zároveň. Tvrdá mašina, stejně jako elegantní umělecké dílo. Jedno bez druhého není možné. Mohlo by být mnohem hůř.
Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.
