„Chceme, aby lidé ve veřejné správě dostali řádně zaplaceno,“ uvedl za vládu ministr vnitra Hans-Peter Friedrich. Vítězství předáků, kteří původně žádali roční růst platů o 6,5 procenta, přijde federaci na 550 milionů eur a obce na 6,5 miliardy. V německé mzdové politice jde o průlom. Od splasknutí internetové bubliny na jaře 2000 se odbory držely s finančními požadavky při zdi. Vrcholem, za přispění vlny varovných stávek, bylo dvouleté zvýšení mezd o 5,8 procenta v roce 2009.
Změně postoje nahrály dobré zprávy z trhu práce, dostatek daňových příjmů a přebytky na sociálním pojištění.
Přidávání v Německu může pomoci jihu EU
Zašli jsme až na práh bolesti, tvrdí představitelé německých zaměstnavatelů po postupimském vyjednávacím úspěchu mocného odborového svazu Verdi, který vymohl pro dva miliony svých „oveček“ 6,3procentní platové a mzdové přilepšení. Federace už ví, že ji velkorysost připraví o 550 milionů eur. Obce, z nichž mnohé se potácejí na pokraji bankrotu, zatíží dodatečné výdajové břemeno letos o 2,2 a napřesrok o 4,3 miliardy eur. „Je to výsledek, který hraničí s tím, co si federální vláda a společnost mohou dovolit,“ komentoval nová pravidla spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble. Někteří ekonomové nicméně upozorňují, že tarify, jež by mohly chtít další svazy – neb příklady táhnou –, nesou rizika.
Na začátku právě skončeného kola bylo jednorázové 6,5procentní přihození, jemuž kontrovala druhá strana něco nad třemi procenty ve dvou letech. „Je to pro nás mimořádně obtížné,“ lamentovaly oba tábory.
Nebyly to pouliční protesty, které rozhodly. Převážil názor politiků, že po letech prakticky mzdové abstinence (jež postavila, spolu s důrazem na restrukturalizaci firem a inovace, v uplynulé dekádě Německo na nohy) a při stoupající zaměstnanosti je na čase vyvodit závěry ohledně inflace. Tarifní úmluva s předáky je obsahuje.
Letošní navýšení mezd připouští, že znehodnocení cen nesmí v dalších měsících přesáhnout 2,5 procenta, pro příští rok platí strop dvou procent.
Německo si to může dovolit. Jeho rozpočet je spořivý jen zdánlivě, může tudíž rozdávat „bonbony“. V duchu své zásady, „kdo má v EU finanční prostor, měl by ho využít“.
Jenže tento prostor se může rychle zaplnit. Státní úředníci, za něž mluví konfederace DGB, už mají příslib vyšších platů v kapse, a s prázdnou nebudou chtít odejít ani strojaři z IG Metall s 2,5milionovou základnou. Tam už začíná soukromý sektor, který se musí řídit vlastními možnostmi.
Když budou slušné a začne se přidávat, bude to dobře pro obce, mohou těžit z vyšších daňových výběrů. Těšení má meze, protože bude nutné dále investovat.
Natahování rukou po lepších příjmech, k němuž zavelel Verdi, má také evropský rozměr. Odsají-li vyšší mzdy bilanční přebytky a zhorší se německá konkurenceschopnost, může to vyvolat poptávku po levnější pracovní síle z jihu kontinentu a pomoci tamním ekonomikám.
Připisovat odborářům, že uvažovali v Postupimi i takto, by však bylo naivní.
Hlavní body dohody
» Dva miliony zaměstnanců najdou za dva roky na výplatní pásce o 6,3 procenta více. Při započtení úroků stoupne přidání na 6,41 procenta.
» Příspěvek na vzdělání: Zvedne se o 50 a poté 40 eur, zaměstnavatel bude platit dopravu do zahraničních škol.
» Zvláštní bonus: Pracovníci letišť s pěti miliony cestujících a více za rok 2012 obdrží 600 eur, ostatní třetinu této sumy.
» Dovolená: Od letoška platí jednotná výměra 29 dní (od 55 let 30). Uznány budou předešlé nároky na 30 dní.
