Německý diář Petra Fischera: Klausovo faux pas

Exprezident Václav Klaus hovořil v Berlíně na akci opoziční Alternativy pro Německo (AFD)

Exprezident Václav Klaus hovořil v Berlíně na akci opoziční Alternativy pro Německo (AFD) Zdroj: reprofoto FB AfD-Fraktion im Deutschen Bundestag

Exprezident Václav Klaus hovořil v Berlíně na akci opoziční Alternativy pro Německo (AFD)
Exprezident Václav Klaus hovořil v Berlíně na akci opoziční Alternativy pro Německo (AFD)
Exprezident Václav Klaus hovořil v Berlíně na akci opoziční Alternativy pro Německo (AFD)
4
Fotogalerie

Čeští politici v Německu moc nemluví. Jediný, kdo je tu aktivní, je bývalý prezident Václav Klaus, který už od voleb 2017 podporuje Alternativu pro Německo (AfD). Klausovi nevadí, že radikální křídlo této původně protimigrantské strany sleduje německá tajná služba, tedy Úřad na ochranu ústavy. Pro exprezidenta je podstatné, že mu AfD pozváními na své akce propůjčuje mezinárodní věhlas a také to, že je jako on téměř proti všemu, co dnes tvoří politickou agendu: proti migraci, multikulti, ochraně klimatu, EU.

Když na konci června Klaus mluvil v Bundestagu na panelu frakce AfD pořádaném při příležitosti převzetí evropského předsednictví Německem, vzniklo zvláštní napětí. „Německo dominuje důležitým rozhodnutím EU. Německo vládne byrokracii EU. Německo profituje z – pro Německo podhodnocené – evropské měny. Svou roli hraje i hospodářská váha Německa. To je realita, kterou nikdo nemůže zpochybnit,“ kritizoval Klaus německou nadvládu nad Evropou, nad níž mají Němci, jak řekl exprezident, „permanentní předsednictví“.

Z Klausova ideologického pohledu nic nového, podobně Německo hodnotil už na začátku devadesátých let, když se rozhodovalo o vstupu německého kapitálu do českých podniků. Jenže tentokrát mluvil Klaus před posluchači německé vlastenecké strany, která chce ještě silnější Německo, před lidmi, kteří dnešní Německo v Evropě vidí naopak jako slabé, protože příliš solidární. AfD chce změnu systému, ale směrem k silnějšímu Německu, které nedoplácí na ostatní země, jež jako Česko „musí živit“.

Václav Klaus chce být intelektuální politickou celebritou globálního významu, ale občas nerozumí ani základnímu rozestavení geopolitiky. S AfD v čele Německa, které proti „permanentnímu předsednictví Evropě“ mocensky nic nemá, by nebylo Česku v Evropě lépe; český komplex méněcennosti by se spíše zvětšil, tak jako vliv ohromné hospodářské síly, bez níž by ČR byla jen slabší potransformační ekonomikou.

Někdy je lepší chvíli přemýšlet, jaké kamarády si vybíráme, než jim hned doširoka otevřít srdce jen proto, že udržují falešný svit celebrit a ze slušnosti zatleskají. Ostatně: AfD je Alternativa pro Německo, ne pro Česko!