Annegret Krampová-Karrenbauerová měla být nástupkyní kancléřky Merkelové, její sen o vládnutí Německu se ale rozplývá. AKK, jak se šéfce CDU říká, je na dně žebříčku popularity, což pro CDU i jejího partnera CSU začíná být vážný problém, takže vlivné části těchto stran mluví o hledání nového kandidáta na kancléře či kancléřku.
AKK je momentálně ministryní obrany. Do vlády vstoupila pod tlakem klesající popularity, a tak se proti tlakům brání horečnou pracovní aktivitou. Nejčerstvěji se zapojila do řešení krize na severu Sýrie, kde se turecká armáda snaží násilím vytvořit bezpečnostní pásmo, kam by umístila dva miliony uprchlíků ze Sýrie.
AKK je proti vyhánění Kurdů a navrhuje, aby pásmo spravovaly mezinárodní jednotky včetně sil bundeswehru. Návrh je to zajímavý, kdyby o něm AKK zpravila ostatní členy německé vlády a stranické kolegy. To se jaksi nestalo. Byla to jízda na vlastní pěst, motivovaná odporem německé veřejnosti vůči tureckému bombardování.
AKK chtěla vyjít názoru lidu vstříc, dopustila se ale stranického, politického i diplomatického faux pas, které se jí vyčítá, kudy chodí.
AKK je bojovnice. Brání se tím, že nejde o procedury, nýbrž o věc, o rychlou pomoc strádajícímu regionu. Jenže mezitím všechny trumfy AKK vyrazilo Rusko a šance na růst popularity jsou pryč.
Není ale třeba zoufat. Jak ukázal příklad šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové, post ministryně obrany je ideálním místem pro start velké politické kariéry. V Bruselu je ale v této chvíli pro aktivní německé političky plno. AKK zbývá jen a jen Berlín, a tak už musí hrát vabank – všechno, nebo nic!
