Zneužívání dětí na internetu (i mimo něj) a šíření dětské pornografie patří mezi nejodpudivější zločiny, které náš právní řád zná, proto je také přísně trestá. A je to tak správně.
Protože se tak stále častěji děje na internetu, Evropská komise navrhla už letos v květnu nové nařízení, které by mělo se sexuálním zneužíváním dětí bojovat a sjednotit povinnosti pro různé online aktéry, jako jsou operátoři, komunikační platformy nebo hostingové služby, tento obsah pomoci odhalit, oznámit a likvidovat. Od té doby čelí neustálé kritice ze všech možných stran.
A oprávněně. Bohužel, v případě tohoto návrhu nařízení, „kterým se stanoví pravidla pro předcházení pohlavnímu zneužívání dětí a boji proti němu“, platí okřídlený citát ruského premiéra z devadesátých let minulého století Viktora Černomyrdina: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“
Komise totiž chvályhodnou snahu bojovat proti zneužívání dětí řeší způsobem, který by fakticky zlikvidoval v unii soukromí na internetu a znamenal by plošné šmírování značné části evropské populace.
Destrukce koncového šifrování
Návrh ukládá poskytovatelům hostingových nebo komunikačních služeb analyzovat rizika, že jejich služba může být využita k sexuálnímu zneužívání dětí, a na základě analýzy podniknout příslušné kroky. Poskytovatele návrh motivuje k dobrovolné detekci materiálů pohlavního zneužívání dětí, ale zároveň dává možnost státům vydat detekční příkaz, jímž od těchto poskytovatelů bude tvrdě požadovat opatření k odhalování těchto materiálů v konkrétní službě pomocí „spolehlivých detekčních technologií“, které poskytne a bude spravovat nově vzniklé Středisko EU pro prevenci a potírání pohlavního zneužívání dětí.
Problém je, že tento přístup je nakonec nevyhnutelně plošný a znamená široké skenování zpráv, které si lidé mezi sebou vyměňují, a komunikace obecně. Ta je nyní v drtivé většině komunikačních aplikací šifrovaná. Provozovatelé těchto aplikací by – aby mohli vyhovět požadavkům nařízení – byli vyloženě motivováni toto šifrování oslabit či odstranit, což by výrazně snížilo míru soukromí každého z nás na internetu a snížilo bezpečnost, důvěrnost a důvěryhodnost vyměňovaných informací.
České předsednictví v Radě EU: Jaký je program a hlavní témata?
Ozval se i inspektor pro ochranu údajů
Proti návrhu postupně v minulých měsících vystoupily organizace zabývající se svobodou projevu na internetu a ochranou soukromí, jako je Electronic Frontier Foundation, Netzpolitik nebo Internet Society. Celkem bylo různých vyjádření a dopisů, které upozorňovaly na destrukci koncového šifrování tímto nařízením, asi sto.
Což by teoreticky komise mohla ignorovat, ale co nejde pominout, je velmi drsná kritika návrhu, kterou před pár týdny publikovaly ve své společné zprávě úřad Evropského inspektora ochrany údajů a Evropský sbor pro ochranu osobních údajů. Návrh komise tyto instituce v podstatě rozdrtily. Znalci evropského byrokratického jazyka vědí, že věty jako „návrh vyvolává vážné obavy, pokud jde o přiměřenost plánovaného zásahu a omezení ochrany základních práv na soukromí a ochranu osobních údajů“ v překladu do lidštiny znamenají „zahoďte to a znovu a lépe“.
Oba úřady zcela jasně říkají, že návrh staví poskytovatele před neřešitelnou volbu splnit požadavky nařízení a zakázat či oslabit šifrování komunikace, nebo zachovat bezpečnou a soukromou komunikaci pro své zákazníky. A tím riskovat pokutu až šest procent obratu za to, že si nějaký soud či úřad ve správním řízení vyloží vágní formulace v nařízení tak, že neudělali dost pro potírání sexuálního zneužívání dětí.
A co děti? stáčí debatu komisařka
To vyvolalo hnutí na straně komise, respektive komisařky pro vnitřní věci Ylvy Johanssonové, která obhajovala návrh na svém blogu. Smutné je, že to činila na úrovni „ale musíme myslet hlavně na děti“. O tom, že děti je nutné chránit před zneužíváním, se debata nevede. O cestě, kterou komise nastolila, ano. Komisařka argumentuje tím, že poskytovatelé si mohou svobodně vybrat technologie, kterými budou řešit problematiku detekce materiálů sexuálního zneužívání dětí. Jenže jakákoli detekce fakticky není slučitelná s koncovým šifrováním a znamená obrovský průlom do ochrany soukromí komunikace na internetu. To, že se komise není schopna vypořádat s žádnou z námitek obou institucí, které mají na starosti ochranu osobních dat a soukromí, jen ukazuje, jak je návrh nebezpečný a nedodělaný.
Můžeme doufat, že postoj českých vyjednávačů bude spíše veden snahou o zachování možnosti šifrované komunikace. To ostatně silně doporučuje řada jiných evropských předpisů, třeba už skoro schválená směrnice NIS 2, která má za cíl zvýšení úrovně kybernetické bezpečnosti v unii. Řada subjektů by tak byla postavena před povinnost plnit konfliktní požadavky z různých zákonných předpisů, což je noční můra. Členské státy i parlament (a chválím pirátské europoslance, kteří proti návrhu vystupují od začátku) by měly tento návrh odmítnout a poslat komisi, aby ho předělala.
Autor je spolupracovník redakce
