Kdekdo se dnes předhání v navrhování řešení energetické krize; ta jsou ale většinou krátkodobá a poplatná nynější hysterické situaci. Za největší omyl považuji volání po odklonu od plynu. Až se plyn zbaví „ruské nálepky“, bude opět zásadním komponentem energetického mixu této země. Jinak to ani není možné. Pokud bychom se totiž zbavili plynu, jako průmyslová velmoc skončíme.
Málokdo si také uvědomuje, kolik času a hlavně peněz by stála navrhovaná „energetická transformace“. Například jen výměna plynových topidel v Praze, kterých je zde zhruba 300 tisíc, za elektrické náhrady s průměrným výkonem čtyři kW by vyžadovala 2,4 TWh elektrické energie navíc. K tomu přičtěme investice do rozvodů.
Podobně by tomu bylo i na venkově a v rodinných domech, kde bychom doslova vyhodili z okna majetek a investice jak státu, tak občanů za miliardy korun. Investice do rozvodů plynu a do plynových spotřebičů za posledních deset let činily téměř bilion korun. A opět i v tomto případě bychom museli počítat s řádově biliony korun na vybudování nových elektrických rozvodů a zdrojů. To vše v dodatku k již běžícím a stále se zvyšujícím miliardovým částkám na rozvoj infrastruktury pro zkapalněný plyn (LNG).
Další klíčový aspekt současného „energetického šílení“ je stropování cen. Zaznívají nejrozmanitější hodnocení tohoto kroku z úplně všech politických reprezentací, určující ale je, že vláda zaprvé zastropovala cenu elektřiny pouze pro maloodběry a „malé“ a „střední“ firmy a zadruhé zastropovala ceny plynu, o kterém tvrdí, že jej má zajištěn až do konce dubna 2023.
Drahé energie a zastropování cen:
Pokud jde o zastropování cen elektřiny, je dle mého názoru provedeno pozdě a stanoveno na příliš vysoké úrovni. Vyhovuje tak pouze obchodníkům, kteří budou kompenzováni v jakékoli výši nad maximální stanovenou cenou elektrické energie. Tyto kompenzace budou samozřejmě vypláceny z daní čili tyto „ztráty“ výrobcům elektřiny zaplatí daňoví poplatníci. Jedná se tedy o určitou formu dotace. Pokud jde o zastropování ceny plynu, i zde se bude jednat o enormní zátěž pro státní rozpočet. Navržené zastropování na úrovni zhruba 30 korun za metr krychlový je totiž nižší než cena zkapalněného plynu (LNG), norského plynu nebo plynu momentálně uloženého v zásobnících. Komu plyn v zásobnících patří, je pak samostatným tématem.
Všechny tyto vládní návrhy na řešení energetické krize souhrnem vyvolávají dojem, že se jedná pouze o dočasné uchlácholení občanů. Zásadní a dlouhodobý problém extrémně vysokých cen energií spočívá v tom, že neudržíme konkurenceschopnost našeho průmyslu, což povede k masivním bankrotům firem a následnému kolapsu zaměstnanosti. Vláda sice tvrdí, že na podporu průmyslu, tedy konkrétně zhruba osmi tisíc firem, uvolní 30 miliard korun, ale kolik je to peněz na jednu firmu, ať si každý spočítá sám. Tato částka firmám nepomůže, maximálně odloží jejich pád o pár měsíců. A navíc je v systému rozdělování podpory skryt obrovský korupční potenciál.
Obávám se, že vláda není schopna překročit svůj stín a bude opět situaci řešit až ve chvíli, kdy škody na národním hospodářství budou obrovské a mnohdy nevratné. Podobně jako když váhala se zastropováním cen na počátku roku, kdy bylo ještě možné situaci řešit s relativně malými problémy. Stálo ji to minimálně reputaci. Poučí se tentokrát?
Autor je energetický expert, bývalý člen Pražské plynárenské
