Z vyjádření činitelů, kteří o osudu půjčky nakonec skutečně rozhodnou, je naopak cítit, že si uvědomují svou odpovědnost. Podvolit se bez jakýchkoli pojistek by bylo mnohými občany vnímáno jako nezodpovědné. Odmítnutí ve stylu „co je nám do cizích problémů“ by zase nepřineslo body české zahraniční politice a mohlo by se do budoucna vymstít. Pro vládu by bylo nejjednodušší, kdyby mohla rozhodnout podle jasného ekonomického, nikoli politického kritéria. Ale to zjevně nepůjde.
Rozbor ekonomických souvislostí půjčky poskytla osoba nejpovolanější – guvernér ČNB. Jeho výhrady k poskytnutí peněz lze shrnout do tří okruhů. První: přílišná koncentrace investovaných devizových rezerv vzhledem k tomu, že aktiva ČNB držená u MMF dosahují už dnes 55 miliard korun. Druhý: snížení rezervních prostředků, jež má centrální banka k dispozici na obranu koruny. Třetí: „nefér“ výhoda neevropských zemí, po nichž MMF navýšení půjčky nežádá.
Celkově vyznívá postoj guvernéra spíš odmítavě, což je pochopitelné. Těžko lze očekávat, že bude vedení ČNB projevovat nadšení, pokud někdo zvenčí zasahuje do jeho pravomocí. Odstřelí-li půjčku svým rozhodnutím vláda, bude ČNB z obliga. Vyjádříli ovšem vláda souhlas, odpovědnost za rozhodnutí tím z ČNB nesejme.
I proto je nutné vidět, že ekonomické argumenty proti půjčce nejsou neprůstřelné. Je otázkou, zda koncentraci devizových rezerv do rukou MMF vnímat jako rizikovější než investice do dluhopisů zemí, nad jejichž ratingem se vznáší otazník. Pokud má ČNB obavu z nedostatku volných rezerv, může si je průběžně doplňovat o ekvivalent zhruba dvou miliard korun měsíčně tím, že výnosy z držení rezerv reinvestuje místo jejich konverze do korun. A argument o nefér přístupu MMF k různým skupinám zemí je sice pravdivý, ale jde o bytostně politickou, ne ekonomickou otázku.
Jak si tedy s dilematem poradit? Existují kompromisní řešení a nabízí je přístup několika zemí, které se ocitly v podobné situaci jako Česko. Půjčka ano, ale v nižším objemu. Nebo s dodatečnými podmínkami. Anebo klidně s oběma typy omezení.
Autor je hlavním ekonomem UniCredit Bank
