Pavla Palaščáková: Prezidentská štvanice

Ivan Gašparovič

Ivan Gašparovič

Ať už se na Hradě usídlí kdokoli, hlavně ať si on či jeho spolupracovníci pamatují alespoň to, co měl včera k obědu. Kauza slovenské hlavy státu totiž ukazuje, jak nebezpečná je kombinace sklerózy a seznamu utajovaných skutečností. Sousedé se snaží zjistit, co dělal Ivan Gašparovič o prvním srpnovém víkendu roku 2009, kdy zatoulaná kulka na honu usmrtila lesníka Michala Bobáka.

Pátrání nese rysy snad veškerých filmových žánrů. Podle prvního tvrzení prezidentské kanceláře byl zrovna stovky kilometrů daleko, na dovolené v Chorvatsku. Pak se vzdálenost smrskla, jeho mluvčí tvrdil, že vlastně sledoval fotbal v Bratislavě. Vzápětí vyšlo najevo, že se v tu dobu žádné utkání nehrálo.

Podle poslední verze byl Gašparovič doma. Za čin byl už dříve odsouzen jeden z honců, který se k neúmyslnému zabití Bobáka přiznal. Jenže teď se objevil blog, jehož autor prý ví o svědcích, kteří předpokládaného viníka v době nehody neviděli v lese u Zvolena, ale v kostele na východě země.

Prezident mezitím připustil, že jeho kancelář neměla podávat chybné informace. Podotkl, že je sledovaný 24 hodin denně a informace o jeho pohybu jsou tajné, kvůli mediální štvanici ale požádal o jejich odkrytí. Ministr vnitra Robert Kaliňák posléze prohlásil, že rezort hledá způsob, jak jeho alibi zákonným způsobem zveřejnit.

Nikdo však už nedokáže uspokojivě vysvětlit, proč by vůbec měl být zpětně tajný údaj o tom, že prezident doma sledoval televizi. Je tedy pravděpodobné, že se dočkáme ještě dalších dějových zvratů.

David Klimeš: Prezidenta stejně vyberou velké strany