Místo krátkodobých opatření na podporu dluhy zmítaných ekonomik tento summit přinesl spíše obecná střednědobá a dlouhodobá východiska, jimž se příliš nadšeného uvítání nedostalo. Ač některé z návrhů jdou správným směrem, jejich konkrétní podoba i doba, kdy vstoupí v platnost, není aktuální ani pro nejbližší týdny a měsíce.
Přesto bylo určité zklidnění na trzích přece jen patrné. Výnosy desetiletých italských a španělských dluhopisů, ještě před pár dny atakující šestiprocentní hranici, opět mírně poklesly. Avšak prozatím se nedá přímo říci, zda to bylo díky zklidnění nervozity, nebo se o to přičinila spíše Evropská centrální banka skupující dluhy těchto zemí. V každém případě summit z krátkodobého pohledu nepřinesl pro trh nic nového. Pouze naznačil, jakým směrem bude pokračovat měnová unie v rámci dosažení vyššího stupně integrace. Zklamán mohl být i ten, kdo očekával nějaký pokrok v otázce zvýšení objemu „záchranných“ fondů, které by mohly být použity pro stabilizaci dluhopisového trhu.
Z krátkodobého pohledu tak hlavní iniciativa dál zůstává v rukou ECB. Ta se pustila do skupování dluhu problémových zemí. V eurozóně se dal do pohybu vlak kvantitativního uvolňování, jehož cílem není ani tak podpora ekonomického růstu jako především stabilizace dluhopisových trhů. Centrální banka, podobně jako dříve Fed, rozjela tisk nových peněz, jež mají zklidnit věřitele zadlužených zemí a naopak státům dát čas a prostor pro nápravu jejich rozpočtů – doposud závislých na dluhovém financování.
Panika je snad zažehnána, ale co bude dál, zůstává otázkou. Společná evropská vláda nebo vyrovnané rozpočty kdesi v budoucnu současné problémy neřeší. Stejně jako unifikovaná korporátní daň nebo oprášená daň z finančních transakcí. Naproti tomu je prozatím jisté jen to, že evropská ekonomika slábne a už se nebude moci spolehnout na vládní stimuly, jak tomu bylo při minulé hospodářské krizi. Vlády napříč Evropou se budou muset konečně naučit šetřit. A to i v dobách, které se k tomu vyloženě nehodí. Ekonomický růst tak na čas zůstane na bedrech soukromé sféry, zatímco některé státy budou muset, podobně jako americký spotřebitel, podstoupit bolestný proces „deleveragingu“, tedy vypořádání se s vlastními dluhy.
Autor je analytikem ČSOB
