Jako by německému kancléři Olafu Scholzovi nestačila kontroverze kolem jeho nejasného postoje k dodávkám zbraní na Ukrajinu. V této věci se německý lídr zřejmě už rozhodl jasně ve prospěch ukrajinské obrany, a to i proto, že dohoda s Ruskem, například i v otázce domluvených dodávek plynu, je zcela nemožná. Scholz slyšel kvůli svému váhání v této věci hodně výčitek a ostrých slov. Ale jako by se poučil nechtěl, podobně ostrá slova teď slyší kvůli vstřícnému postoji k Číně.
Kancléř Olaf Scholz vyráží tento týden s velkou podnikatelskou delegací do Číny, což nelibě nesou nejen liberální spojenci po celé Evropě, včetně Česka, ale i německá opozice. Šéf CDU, Friedrich Merz, nevyčítá Scholzovi ani tak to, že chce v Číně jednat o obchodních záležitostech německých firem. Vadí mu především to, v jaké situaci Scholz nyní do Číny odjíždí. „Jede tam jen týden poté, co se na sjezdu Komunistické strany Číny otevřeně vyhrožovalo útokem na Tchaj-wan a kdy byl předchůdce Si ťin-pchinga před zraky světové veřejnosti vyveden ze sálu,“ stěžuje si Merz, který se také vážně obává, že Scholz vstupuje do další hospodářské pasti.
Z(a)tracená čísla – Pronájmy bytů:
Čínští rejdaři v Hamburku
Samozřejmě to souvisí i s čerstvým rozhodnutím pustit do hamburského přístavu čínské státní rejdařství Cosco, přičemž je všeobecně známo, že Čína tyto vstupy považuje za součást své imperiální strategie zabírání klíčových bodů, kudy tečou velké peníze, zboží a moc. V Německu toto rozhodnutí vyvolalo velkou debatu, protože právě výpadky čínských dodávek během lockdownu rozkolísaly nejen německé, ale i evropské, a nakonec globální hospodářství. Vstup čínské státu do přístavu v Hamburku naopak podle politiků SPD přinese určitou jistotu, že i Čína bude mít zájem na hladkém průběhu transakcí a vždy bude zohledňovat i své zájmy v Německu.
Sotva se Německo alespoň mentálně vyrovnalo s tím, že jeho strategie života z dodávek levných energií z Ruska se už nikdy nenaplní, vrhá se podle Merze do dalšího dobrodružství závislostí na Číně. Je to trochu úsměvné, protože energetickou závislost Německa na Rusku vybudovala právě Merzova strana v těsné spolupráci s dnes vládnoucí SPD, podobně je to se závislostí na Číně. Všechny vlády Angely Merkelové byly vůči Číně velmi vstřícné. Merkelová podporovala podnikání německých společností v Číně, ve své ekonomicky laděné politice „všech azimutů“, kterou v Česku prosazoval prezident Miloš Zeman. Na rozdíl od Česka mělo však Německo z výroby v Číně a dovozů a vývozů velký zisk. K otázce lidských práv se kancléřka vždy nějakým způsobem vyjadřovala, nikdy to však nebylo centrum jejího snažení. Tím byl byznys s Čínou jako největší surovinovou zásobárnou, továrnou a vývojovým závodem světa v jednom.
Největší partner jménem jedna Čína
Německo postupovalo striktně a úzkostlivě podle čínské státní ideologie jedné Číny, takže se bránilo propagačním politickým cestám na Tchaj-wan. Téma těchto konfliktů „velké a malé Číny“ bylo často vytěsňováno i z parlamentní a jiné agendy. Zároveň je Německo novým bydlištěm řady čínských disidentů, například spisovatelů, kteří žijí v Berlíně i jiných městech.
Předběžná německá opatrnost vůči čínské politice má dnes jasný důvod. Čína je největším obchodním partnerem Německa. Vývoz a dovoz se pohybují dlouhodobě na úrovni 200 miliard eur, což je zhruba roční výkon české ekonomiky. Němci investovali obrovské peníze do společných automobilových a strojírenských podniků v Číně (čínská vláda nepouští zahraničí firmy k samostatnému podnikání), z Číny se do Německa dovážejí klíčové technologické prvky do automobilů, ale i strategické suroviny. Právě boj o ovládnutí surovinových zdrojů budoucnosti, zejména vzácných kovů na výrobu baterií a řídicích IT prvků, je další německá obava z většího prohloubení vztahů s Čínou.
Svaz průmyslu volá po diverzitě zdrojů
Německý svaz průmyslu proto varoval veřejně kancléře předtím, aby se tato závislost dále politicky podporovala. Podle Svazu je už dnes německý průmysl na čínských surovinách závislý a pro stabilitu celého německého hospodářství by bylo důležité získat právě v těchto „surovinách budoucnosti“ větší dodavatelskou diverzitu, případně si zajistit zdroje vlastní.
Scholzova cesta do Číny nemá ale stoprocentní podporu ani v jeho vlastní straně. Řada vlivných sociálních demokratů považuje dnešní Siovu Čínu za úplně jiný stát, než s jakým se uzavíraly dřívější dohody. Lidská práva jsou omezována mnohem více a bezohledněji než v minulosti, jak bylo například vidět během covidových lockdownů ve velkých čínských městech. I vládní Zelení by rádi, aby byl kancléř vůči Číně maximálně opatrný. Ostatně, je to i v koaliční smlouvě.
Scholzova cesta do Číny je jeho prvním velkým samostatným krokem do světové politiky. Šlape teď ve vodách, kde mají své největší zájmy Američané, kteří jeho cestu budou sledovat stejně kriticky, jako domácí a evropské publikum. Olaf Scholz se poprvé stává opravdu světovým politikem, snad se nevrátí oblečen v čínských barvách.
