Záměr čínského rejdaře Cosco koupit v Hamburku část přístavního terminálu vyvolal v Německu četné spory, které se staly odrazem širší debaty o budoucí roli Pekingu v Evropě. Někteří politici a odborníci varují Berlín i zbytek EU před opakováním chyby s ruským plynem a rizikem, že se kontinent lapí do pasti dalšího nedemokratického režimu. Jiní však volají po realističtějším přístupu. Tvrdí, že se stoupající rolí Číny je spolupráce nevyhnutelná.
Německá vláda ve středu rozhodla, že čínské rejdařské společnosti Cosco umožní získat podíl v jednom z terminálů v hamburském přístavu, musí však být nižší než 25 procent. Firma tak nebude mít vliv na rozhodování provozovatele největšího německého nákladního přístavu. Kompromis je výsledkem poměrně ostré koaliční i širší debaty o tom, zda je moudré vytvářet novou závislost Německa na riskantním geopolitickém hráči. Proti byli nejen Zelení a Svobodní, ale také německá rozvědka i Evropská komise.
Z(a)tracená čísla, 10. díl
Německo a Francie se nechtějí odstřihnout
„Ilustruje to, že země je v přístupu k Číně rozdělená,“ hodnotí krok vlády v Berlíně Filip Šebok z Asociace pro mezinárodní otázky. „Po invazi na Ukrajinu se obecně čekalo, že postoj vůči Rusku se nějak přetvoří i do hodnocení vztahů s Čínou. V některých částech politického spektra k tomu došlo. Ale co se týče vládní SPD, konkrétně kancléře Olafa Scholze, přetrvává stará politika Angely Merkelové vůči Pekingu založená na podpoře ekonomických vztahů,“ vysvětlil.
Scholzův postoj podle experta vychází z jeho zkušenosti dlouholetého starosty Hamburku, který jednoduše sleduje obchod výhodný pro region. Řešení sporu ukazuje, že jeho pozice je stále poměrně silná, když dokázal prodej uhájit.
Stejně jako nepanuje jednota v Německu, neexistuje ani jednotný unijní postup vůči Číně, upozorňuje Šebok. „Lídry evropské politiky vůči Číně jsou Německo a Francie. A ty stále nejsou přesvědčené o tom, že by se měla Čína vnímat jako hrozba, a nadále podporují hospodářskou spolupráci,“ řekl s tím, že zejména v Německu hraje velkou roli lobby, kterou představuje automobilový a chemický průmysl i další odvětví.
Pobaltí je k Pekingu stále kritičtější
Naproti tomu země na východě Evropy, především v Pobaltí, jsou stále kritičtější ke spolupráci s Čínou a vidí silnou paralelu s Ruskem. „Čím více čelí ruským hrozbám, tím slabší zájem mají o spolupráci s Čínou,“ řekl nejmenovaný diplomat webu Politico na adresu pobaltských zemí.
Do sporu se s Pekingem v poslední době dostala především Litva, která navázala úzké vztahy s Tchaj-wanem. Ovšem také Lotyšsko a Estonsko v létě odstoupily od rámcové spolupráce mezi asijským státem a zeměmi střední a východní Evropy původně známé jako formát 16+1.
Specifickým případem je Polsko. To sice po boku pobaltských spojenců ostře vystupuje proti Rusku, v otázce Číny však není tak radikální. Ještě krátce před ruskou invazí na Ukrajinu řešil polský prezident Andrzej Duda se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem, jak z Polska díky rostoucímu zájmu o nákladní železniční dopravu udělat bránu asijské země do Evropy. Kvůli očekávané roli Moskvy a Minsku je však záměr v současnosti nerealizovatelný. „Varšava nechce úplně zpřetrhat vztahy s Čínou,“ komentoval polský postoj Šebok s tím, že země je používá i jakou určitou páku na Spojené státy.
Naopak Česko by mohlo brzy následovat pobaltské země v odchodu ze zmíněného formátu. Zřejmě se tak stane až po skončení předsednictví v Radě EU a prezidentských volbách, podotýká Šebok. Česko patří mezi země, kde výsledky čínských investičních slibů zůstaly za očekáváním prezidenta Miloše Zemana, jenž hovořil až o nízkých stovkách miliard korun.
V roce 2020 přitom 94 procent přímých zahraničních investic pocházelo z evropských zemí a mezi asijskými investory dominovali ti z Jižní Koreje a Japonska. Z Číny podle statistik ČNB přiteklo 4,4 miliardy korun, v předešlých letech kolem patnácti miliard.
Vymaňování z ruské závislosti Číně prospívá
Shoda v otázce unijního přístupu k Pekingu ovšem nepanuje ani mezi odborníky. „Evropa zvýšila svou závislost na ruském plynu i po invazi na Krym v roce 2014. Ale společnosti opouštějící Rusko nyní spěchají investovat do Číny,“ varoval podle Deutsche Welle před opakováním předchozích chyb Ruslan Stefanov z bulharského think-tanku Centrum pro studium demokracie.
„Čína nezmizí. Naopak bude stále důležitější,“ řekl na druhou stranu německému médiu Martin Jacques z Čínského institutu na univerzitě Fu-tan v Šanghaji. „Evropa potřebuje strategii, která se tím bude řídit, spíše než prudkou reakci na bezpečnostní faktory,“ dodal. Podle některých názorů bude totiž v globalizovaném světě velmi těžké až nemožné se spolupráci s Čínou vyhnout. A západní snaha odříznout se od Moskvy situaci ještě komplikuje.
Příkladem jsou aktuální evropské nákupy LNG v Číně ve snaze nahradit plyn z Ruska. Evropa se bude také velmi těžko zbavovat závislosti na Číně v případě některých surovin a vzácných kovů potřebných například pro výrobu elektromobilů. Platí to tím spíše, že plány na těžbu se na starém kontinentu nesetkávají s příliš velkým pochopením místních komunit.
Rovněž evropská snaha povzbudit v reakci na válku na Ukrajině produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů hraje do karet Číně. Evropská poptávka po solárních panelech a dalších komponentech fotovoltaických elektráren pomohla asijské velmoci dosáhnout v prvním pololetí letošního roku rekordního vývozu těchto výrobků. Vybudování kapacit na výrobu solárních panelů, baterií a elektrolyzérů pro uspokojení domácí poptávky v roce 2030 by přitom Evropu stálo 149 miliard dolarů, napsala agentura Bloomberg.
Investice spíše klesaly
Otázka budoucího přílivu čínských investic do EU zatím zůstává nejasná. V letech 2016 až 2020 přitom výrazně klesaly, což bylo částečné dáno snahou amerického exprezidenta Donalda Trumpa přimět spojence k opatrnému přístupu vůči Číně. Roli v tom hrály i další faktory jako snaha Pekingu investovat masivně doma do technologického sektoru a stát se tak globálním lídrem.
Loni podle společnosti EY nastal zvrat a přímé zahraniční investice Číny do EU a Británie vzrostly o 17 procent na 10,6 miliardy eur. To se však stále neblíží úrovni let před koronavirem.
Experti si ovšem stěžují na netransparentnost toku se státem spjatého čínského kapitálu a na obtížný sběr relevantních dat. Snaha utajit stopu Pekingu podle nich přitom roste a země si hledá cesty například přes menší firmy.
