Petr Koubský: Dvacet let od zázraku k všednosti

internet

internet Zdroj: profimedia.cz

V roce 1991 jsem byl šéfredaktorem časopisu o počítačích. O připojení ČSFR k mezinárodní síti Internet jsme otiskli noticku na pět řádků třísloupcové sazby. Asi jsem ji psal sám, jistě to nevím. A jestli jsem z toho tehdy měl vůbec nějaký pocit, pak asi spokojenost, jak jsme dobří, že si všímáme i takových okrajových událostí v akademické sféře, přestože s hlavním proudem oboru nemají nic společného. Ano, pomyslel jsem si tehdy, jsme chytří, víme, že za těch pět řádků to stojí.

A přitom jsem byl, jak vidno, velice hloupý. Nebyl jsem v tom ale sám. V době, kdy se první počítač v tehdejším Československu připojil k internetu, si téměř nikdo neuvědomoval, že jde o historickou chvíli. Dokonce ani ti, kteří se o to osobně zasloužili a na ČVUT tehdy 13. února otočili vypínačem, nemohli tušit, k čemu právě položili základní kámen. Internet v roce 1991 byl asi tak zajímavý, jako jsou dnes superpočítače: technicky úžasné, pro pár lidí celý jejich život, pro většinu nedostupné a k ničemu.

Změnilo se to až o několik let později. Internet v Česku doopravdy rozjeli dva podnikaví lidé, každý po svém. Ivo Lukačovič a Ondřej Neff, něco jako František Křižík a František Palacký české digitální éry. Jejich projekty jsou tady dodnes, což je samo o sobě pozoruhodné; značně přesáhly obvyklou životnost.

Ivo Lukačovič byl mezi těmi, kteří se tehdy snažili napodobit Yahoo, první, kdo to udělal tak, aby věc fungovala technicky i obchodně. Ondřej Neff začal provozovat blog jako jeden z prvních na světě, mnohem dřív, než to slovo vůbec vzniklo. Seznam a Neviditelný pes, to byl teprve skutečný začátek českého internetu. Neff naučil lidi pravidelně číst na webu, Lukačovič zařídil, že se informace daly pohodlně najít, a tím povzbudil vytváření dalšího obsahu. Mohli bychom vzpomínat na další „obrozence“: Patrick Zandl a Mobil server, Daniel Dočekal a jeho Svět namodro, Marek Antoš a Lupa, později Centrum, Atlas… to už se z pramínků stává řeka. Až na Neffa, který se ovšem jako správný scifista vymyká termodynamickým zákonům, byli všichni mladí, ve studentském věku, ale jinak to být nemohlo. Starší a rozvážnější se přidávali pomaleji.

Přišel pak vůbec ještě nějaký viditelný mezník, zlomový bod? Spíš ne. Přesto se dnešní český internet od éry zakladatelů liší skoro ve všem, dva aspekty však jsou zásadní.

Tím prvním je, že už není moc český. Zařadil se do hlavního světového proudu. Máme řadu českých internetových firem, které úspěšně fungují na světovém trhu a získaly velké zahraniční investory. Žádná z nich není opravdu velká a zářivá hvězda, ale je dobré si uvědomit, že v celé Evropě vznikl jen jeden internetový projekt světové extratřídy, totiž Skype. Silicon Valley u nás nikdy nebude, do Silicon Valley se od nás odchází. Je třeba to akceptovat.

Druhý důležitý aspekt dnešního českého internetu: je všední. Používají ho všichni, děti i jejich babičky. Nikdo jej už nevnímá jako exkluzivní záležitost. Aby vám sloužil, nepotřebujete ani mnoho znalostí, ani mnoho peněz. Prostě tu je – každodenní pomůcka většiny populace. Po dvaceti letech od nejranějšího začátku to je velmi slušný úspěch.

Autor je analytikem IT