Já bych tam nešel ani v pěkném počasí. Nefandím ani pirátům, ani snaze zábavního průmyslu zafixovat copyright v jeho zastaralé podobě. Smyslem autorského práva je chránit tvůrce a spotřebitele. To dnes ovšem ani zdaleka nedělá; tvůrci jsou okrajovou a zpravidla špatně placenou součástí velkého průmyslového odvětví. Se zákazníky jedná toto odvětví jako se svým nepřítelem. Piráti zas – ať už tomu zrovna říkají jakkoli – doporučují, abychom se všichni stali mediálními černými pasažéry. To je nejen nemorální, ale také to naprosto ignoruje ekonomickou realitu.
Řešení jsou možná. Správným směrem ukazuje Amazon, iTunes, Creative Commons, sociální DRM a řada jiných nesourodých (a dnes vesměs nedokonalých) přístupů, z jejichž praxe nakonec vyroste nové autorské právo digitálního světa, méně špatné než to dnešní. Za takové střízlivé věci, jako je postupný vývoj a stálé hledání, se ovšem nikde nedemonstruje. Ani se o nich neuzavírají mezinárodní smlouvy.
A stěží se dostanou do médií, takže se ani nestanou součástí veřejné diskuze. Ta se točí kolem útoků na weby a skupiny Anonymous, která je většinou prezentována jako něco mezi Al-Káidou a autentickým hlasem internetové generace (to nemám ze sebe, to jsem opravdu někde četl).
Populární reportér populárního týdeníku, maskován za Anonymouse, se onehdy dožadoval v pražské kanceláři společnosti Philip Morris práva na sdílení cigaret zdarma ve snaze parodovat piráty a vyvolat senzaci. Dětičky hrající si na hackery shazují pomocí útoků DDoS další a další weby institucí a politických stran, padni komu padni; je to všechno přece jeden shnilý establishment. Zatím, pravda, nenapadli ani McDonald’s, ani Světovou banku, ani Mezinárodní měnový fond, ale to ještě přijde. Piráti, novináři, politici, všechno je to jeden karneval.
Diskuze o ACTA ovšem vyústila do chaosu hlavně proto, že sama smlouva je velice obecná, dá se interpretovat a realizovat různými způsoby, rigidně i mírně. Může vést k závažným změnám v zákonech, nebo také k žádným. Může nebo nemusí změnit podzákonné normy a praxi uplatňování práva v digitálním světě. O tom bude rozhodovat parlament při ratifikaci a v případném dalším legislativním procesu. A bude to nevrlý parlament, protože tou dobou mu nějaký šikula shodí web. Takže poslanci namísto rokování budou vysvětlovat televizním štábům, jak se právě cítí jako terče teroristického útoku.
Autor je analytikem IT
