Zhubnout. Prostá touha mnoha nejen tlouštíků, kteří baží po lepší postavě nebo zdravotní kondici, dala vzniknout globálnímu trhu, jehož velikost analytické firmy k roku 2020 odhadly na 24 až 33 miliard dolarů. Ba co víc, věští mu zářnou budoucnost vyjádřenou k roku 2028 v objemu až 114 miliard dolarů.
A zatímco některé aspekty tohoto trhu mohou koketovat s prachsprostým byznysem s nadějí, sliby a s pověstným hadím olejem, řada metod, prostředků a přípravků při dodržení specifických režimů a dávkování opravdu pomáhá ke ztrátě hmotnosti. Výzkumníci z University of South Australia nyní přišli s receptem těžko stravitelným pro mnohé dietáře: stačí spolknout trochu písku.
Není písek jako písek
Na mysli měli čistý písek, přesněji nanočástice křemíku, které z něj lze získat. Určitě tedy nelze hltat písek ze stavby nebo dětského hřiště – i když vezmu-li v úvahu, kolik toho malé děti snědí versus to, jak často je člověk vidí ožužlávat si ručičky a hračky od písku, tak kdoví?
Písek každopádně jako možného pomocníka při hubnutí označily již dřívější studie, jen zatím nikdo nedokázal vysvětlit mechanismus takového děje. Ovlivňuje písek chemii trávení? Stimuluje žaludek dřívějším pocitem sytosti, nebo spíše mechanicky filtruje živiny, anebo jen prostě rychle rozmělní potravu, čímž urychlí průchod tělem? Právě proto ještě nelze příslušný materiál nalézt na pultech dobrých lékáren, jak by řekl marketingový specialista.
Australané nyní tvrdí, že efektivitu trávicího procesu ovlivňuje jak velikost částic, tak jejich poréznost. A dokonce i to, jak velké póry mají. Optimální je prý šířka šest až deset nanometrů, která nejlépe tlumí trávení tím, že do sebe zachytává enzymy a živiny.
Australané ověřili celkem třináct různých verzí porézního křemíku jen na relativně jednoduchých modelech trávicího traktu: na sacharidy a tuky velmi bohatá simulace potravy strávila půl hodiny v simulovaném žaludku a hodinu v simulovaném prostředí střeva. Pak nastoupila titrace, odečty hladin sacharidů a podobně. Přesto je tento experiment významný, protože otevírá cestu k dalším, intenzivnějším experimentům napřed na zvířatech, poté na lidech.
Mechanika versus chemie
Zajímavé je, že Australané v rámci výzkumu „rozstřelili“ také jednu enigmu. Jestli jste někdy v dokumentech od National Geographic, anebo třeba jen doma na zahradě viděli slepice, vrány či žáby hltat drobné kamínky, určitě víte, že tak svým žaludkům mechanicky pomáhají lépe rozmělňovat potravu a získávat z ní více živin – po čemž se samozřejmě spíše tloustne.
Přesto výsledky jednoho výzkumu na myších z roku 2014 naznačily, že minimálně v nanosvětě toto pravidlo neplatí a právě velikost „zrna“ křemíkové nanočástice je přímo úměrná velikosti rozdílu hmotnosti myší „na písku“ a těch, které k totožné vysokokalorické stravě žádné přídavky nedostávaly. Zjednodušeně řečeno: čím větší křemíkové nanočástice myši baštily, tím méně tloustly. Právě potvrzení těchto zjištění jsou významná pro výkladovou konzistenci. Třeba už jen toho, že pozorování v mikro- a makrosvětě nemusejí být vždy logická, jak již nějakou dobu překvapeně pozorují fyzikové.
Mimochodem přede dvěma roky už první lidé křemíkové nanočástice v rámci pokusů pojídali. Výsledky tohoto experimentu z roku 2014 přiměly lékaře k experimentu na desítce obézních dobrovolníků. V jeho rámci prokázali, že konzumace křemíkových nanočástic vedla ke snížení hladiny glukózy i cholesterolu v krvi. Zúčastněným nebylo „špatně“ či těžko od žaludku a také vyprazdňování fungovalo normálně.
Latentní hospodářská příležitost
Myslím, že jsou to všechno velmi dobré zprávy pro tuzemský sektor pískáren. Jak jsme na stránkách tohoto deníku varovali před pár týdny, tomu během deseti let hrozí zánik – stávající lomy budou do té doby vytěženy a nové nikdo otevírat nechce. Co ale k tomu prodlužování těžby a otevírání nových lomů přidat potravinářský incentiv?
Otevření pískoven na výrobu „dietního nanopísku“ by vyřešilo hned několik problémů, se kterými se Česko poslední dobou potýká: bude písek, a to nejen k jídlu, ale – jako vedlejší produkt potravinářství – i na ty potřebné stavby chybějících bytů a opravy rozbitých silnic.
Populace bude také zdravější, neboť bužírováním písku zhubne, čímž se sníží výskyt chorob vyvolaných nadváhou a v důsledku toho nebude tolik zatěžován systém zdravotního pojištění a zdravotnictví obecně. No a vzhledem k poslednímu skokovému zdražování potravin domácnosti pravidelným nákupem „písku light“ také nějaký ten peníz ušetří, což povede k celkovému zlepšení jejich ekonomické situace. Jen to tedy ještě někdo musí dovyzkoumat…
