Polemika Iva Strejčka: Petr Fischer se střelil do vlastní nohy

Exprezident Václav Klaus hovořil v Berlíně na akci opoziční Alternativy pro Německo (AFD). Nové předsednictví Německa v EU podle něj není dobrou zprávou. (30.6.2020)

Exprezident Václav Klaus hovořil v Berlíně na akci opoziční Alternativy pro Německo (AFD). Nové předsednictví Německa v EU podle něj není dobrou zprávou. (30.6.2020) Zdroj: reprofoto FB AfD-Fraktion im Deutschen Bundestag

Exprezident Václav Klaus byl hostem pořadu Epicentrum na Blesk.cz (10.2.2020)
Exprezident Václav Klaus hovořil v Berlíně na akci opoziční Alternativy pro Německo (AFD). Nové předsednictví Německa v EU podle něj není dobrou zprávou. (30.6.2020)
Exprezident Václav Klaus hovořil v Berlíně na akci opoziční Alternativy pro Německo (AFD). Nové předsednictví Německa v EU podle něj není dobrou zprávou. (30.6.2020)
Exprezident Václav Klaus hovořil v Berlíně na akci opoziční Alternativy pro Německo (AFD). Nové předsednictví Německa v EU podle něj není dobrou zprávou. (30.6.2020)
5
Fotogalerie

Na stránkách E15 ze dne 8. 7. 2020 uveřejnil Petr Fischer text s názvem „Klausovo faux pas“, ve kterém napadá prezidenta za to, že přijal pozvání německé opoziční strany Alternativa pro Německo, aby v německém Bundestagu přednesl projev na téma začínajícího německého předsednictví. O co nepřesnější, o fakta se neopírající text je, o to nenávistnější tón autor volí. Proto je třeba se ohradit.

Autor hned v začátku konstatuje, že „čeští politici v Německu moc nemluví. Jediný, kdo je tu aktivní, je bývalý prezident Václav Klaus“. Ovšem namísto toho, aby se Fischer zamyslel nad tím, zda je takový stav v naší zahraniční politice správný a žádoucí, zda je dobře, že české zájmy v Německu nikdo – kromě prezidenta Klause – dlouhodobě nehájí, útočí na něho skrze argument, že „podporuje Alternativu pro Německo a nevadí mu, že radikální křídlo této původně protimigrantské strany sleduje německá tajná služba.

„Václav Klaus ovšem nemá žádné právo ani chuť do vnitřních záležitostí jakékoli strany mluvit, nečiní tak ani v případě AfD. Dokonce, a kdyby si autor dal jen trochu práce a nastudoval si některá z Klausových vystoupení před publikem AfD, zjistil by, že mnohé z toho, co prezident říká, se některým členům AfD nemusí líbit. A ani se jim nelíbí. Jediný důvod, proč Václav Klaus přijímá tyto nabídky, jsou příležitosti vyjádřit své (a české) názory na vážné problémy současnosti. Tedy i na to, co si myslí o roli dnešního Německa v EU – záměrně v Německu a před německým publikem.

Petr Fischer zjevně projev Václava Klause ani nečetl, ani neslyšel. Je možné, že mu nerozuměl. Text byl připraven a přednesen v němčině (je k dispozici na www.institutvk.cz). V tom sám sebe Fischer střelil do nohy. Kdyby totiž text znal, nemohl by říci, že Václav Klaus se v něm nějak podbízel lidem, kteří „chtějí silnější Německo“. Poselství prezidentova projevu bylo zcela opačné. Bylo záměrně formulováno tak, aby se nemuselo – a nemělo – některým posluchačům líbit. Václav Klaus načrtnul zkušenost země, která se silného Německa obává a německému auditoriu bez obalu řekl to, co si nejsou zvyklí uvědomovat: z pozice naší země a zemí podobně velkých víme, že „německé předsednictví je permanentní“.

Fischerovo pošklebování se je zbytečné. Německo v Evropě hospodářsky dominuje a politicky rozhoduje. Německé zájmy jsou prosazované armádou úředníků v Bruselu, v čele Evropské komise stojí Němka, němečtí europoslanci tvoří nejsilnější národní „kolonii“ v Evropském parlamentu. Je to málo důvodů k pečlivému pozorování Německa?

Pro AfD to byl nečekaný úhel pohledu a vážný námět k přemýšlení, pro Petra Fischera zase příležitost ušklíbnout se nad „českým komplexem méněcennosti“. Fischer jistě dává přednost Hermanově, Bělobrádkově či Marksové-Tominové servilitě, s jakou vystupují a klaní se před „milými krajany“ na sudetoněmeckých dnech. To je jistě podle něho ta správná konstruktivnost.

„Václav Klaus chce být intelektuální politickou celebritou globálního významu, ale občas nerozumí ani základnímu rozestavení geopolitiky“, uzavírá autor. K tomu je možné dodat jediné. Václav Klaus nepotřebuje chtít být celebritou globálního významu. On jí skutečně je. O tom svědčí desítky a desítky pozvání na konference a vystoupení z celého světa, o tom svědčí každodenní záplava pošty od osobností světového významu. A o tom, konec konců, svědčí i soustavné okopávání jeho kotníků domácími „všeználky“ typu Petra Fischera.  

Autor je bývalý europoslanec a exprezidentův poradce