Pomstychtivost politiků vytvořila z Česka základnu pro tajné operace proti NATO a EU | E15.cz

Pomstychtivost politiků vytvořila z Česka základnu pro tajné operace proti NATO a EU

Michael Romancov

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Během covidového roku jsme zažili bezpočet tiskových konferencí za účasti premiéra a vicepremiéra. Často byly pozdě v noci a většinou byly zmatečné. Sobotní mimořádná tisková konference se zdála být jen dalším nudným pokračováním. A místo toho jsme byli svědky senzace.

Na obou protagonistech bylo vidět, že jsou nervózní, ale vzhledem k závažnosti tématu se nebylo čemu divit. Co jejich vystoupení chybělo na formě, to bohatě vynahradil obsah. Mimořádně závažné téma a zcela přiměřená reakce. Dobrá práce! A platilo to celých… 24 hodin!

Těžko říci, čeho se od nich dočkáme dál (teoreticky nelze vyloučit, ze se pánové opět vzchopí), ale vzhledem k tomu, že nás v neděli čeká vystoupení prezidenta, je nepravděpodobné, že bychom se možného dna dotkli dříve. Pojďme se však soustředit na podstatné věci.

Poprvé od invaze vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 jsme se pro svět stali zajímavými z hlediska vojensko-bezpečnostního, respektive geopolitického. Rovněž poprvé od té doby na našem území vinou cizí mocnosti zemřeli naši spoluobčané. V obou případech vyšel rozkaz z Moskvy. Náhoda? Nemyslím! Proč?

Česká republika je střední/malý stát a jako takový se chová. Státy této „váhové“ kategorie se chovají jinak pouze v případech, že nemají na vybranou – typickými příklady mohou být Izrael nebo Tchaj-wan. Přelom 80. a 90. let minulého století Evropě přinesl nečekanou a radikální změnu bezpečnostního klimatu. Spořádaný a rychlý odsun sovětských vojáků a úspěšný vstup do NATO se zdál být příslovečným „koncem historie“, respektive koncem všech hrozeb. Zahraničněpolitický a vojensko-bezpečnostní konsenzus, na němž se relevantní politické síly byly schopny shodnout, se po úspěšném vstupu do EU začal pomalu drolit.

Roku 2007 tehdy zdánlivě ve funkci hlavy státu končící Vladimir Putin pronesl na mnichovské bezpečnostní konferenci projev, ve kterém dal jasně najevo, že Moskva je naprosto nespokojena se vším, co se v oblasti vojensko-bezpečnostní v Evropě a ve světě stalo od rozpadu SSSR. V očích čerstvě probuzené revizionistické mocnosti z nás učinili přitažlivý a snadný cíl tehdejší špičkoví politici  ČSSD.  

V Česku se tehdy řešilo možné umístění amerického radaru v Brdech, a i když jeho stavbu nakonec zarazili sami Američané, Moskvě nemohlo uniknout, čeho všeho jsou v Lidovém domě schopní. Tehdejší stínový ministr obrany Hulinský pozval v roce 2008 na přednášku o negativních aspektech umístění amerického radaru generála Bužinského z ruského ministerstva obrany. Zhruba ve stejnou dobu začal být tehdy politický důchodce Miloš Zeman zván na konference Dialog civilizací, které na ostrově Rhodos pořádal ruský oligarcha a bývalý rozvědčík Jakunin. Později se mezi jeho hosty objevil i Václav Klaus.

Díky vstupu do NATO a EU jsme se ocitli v bezprecedentně bezpečném prostoru. Na všech stranách máme jen přátele a spojence. Přesto z nás část našich politických elit, kvůli své aroganci, hlouposti a pomstychtivosti dokázala vytvořit prostor, který je možno s minimálními náklady změnit jak na základnu pro vlastní tajné operace proti státům NATO a EU (velikost ruské ambasády nemá/neměla jiný důvod), tak i možná na příslovečný nejslabší článek řetězu. Teď se zdá, že by k tomu díky novým skutečnostem v souvislosti s výbuchem ve Vrběticích dojít nemuselo. Strašné je, že to možná byla jen náhoda.  

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video