El Universal: Děsivý plán
Vládnoucí strana je zjevně ochotná využít jakýkoli nástroj, aby se udržela u moci. Ústava se stává jen troskou, jež má budit zdání demokracie, zatímco její ustanovení jsou zneužívána a znásilňována dle libovůle režimu. Všechno tajnůstkářství, které obklopuje zdravotní stav Huga Cháveze, může být součástí plánu, jehož středobodem je snaha udržet při životě nesmyslnou představu, že prezident může vládnout na dálku.
Není těžké si představit, že ve vysokých patrech venezuelské vlády existuje zlý plán konzultovaný s kubánským režimem. Jeho cílem je zabránit tomu, aby absence hlavy státu vedla ke ztrátě mocenských pozic celé ideologie chavismo. Ten plán už je v běhu. Stačí se podívat právě na snahu obhájit fakt, že znovuzvolený prezident se nezúčastní slavnostní přísahy před Národním shromážděním.
Přísaha přitom není jen nějakou formalitou, jak tvrdí chavisté. Je to ústavní podmínka získání prezidentské funkce. Všichni Venezuelané by si měli uvědomit, že v sázce je naše existence jako suverénního a nezávislého národa. Má být obětována na oltář pokračování „bolívarovské revoluce“, čímž se ovšem Venezuela stane jen kubánskou kolonií. Zdá se, že životy většiny Venezuelanů ovládá letargie a paralýza způsobená zaříkáváním hadů, které ovládalo naši zem posledních 14 let. Jako by jim nevadilo, že přímo pod jejich nosy se v Havaně kuje spiknutí, které má zásadně posílit kubánskou politickou kontrolu nad naší zemí.
The Washington Post: Blíží se koncovka
Venezuelané se připravují na smrt svého caudilla, který jim 13 let vládl a kdysi prosperující ekonomiku země obrátil v prach. Spojené státy a jejich latinskoameričtí spojenci musejí být rovněž připraveni. Ve čtvrtek měl prezident složit přísahu pro další šestileté období v úřadu. Vládní představitelé termín odložili, což je „jen“ ohýbání nejednoznačně napsané ústavy.
Ovšem pokud Chávez zemře, mluví ústava jasně: nové volby prezidenta se musejí konat do 30 dnů. A to bude kritický test směřování země v postchávezovské éře. Strach kubánského režimu spočívá v tom, že férové volby by poslaly do čela Venezuely opozičního vůdce Henriqua Caprilese, který je populárnější než Chávezem vyvolený nástupce Nicolas Maduro.
Maduro je kandidátem Kuby, nástupce, který by pravděpodobně zachoval dodávky dotované venezuelské ropy, která drží režim v Havaně nad vodou. Proto musejí USA i venezuelští sousedé v čele s Brazílií trvat na tom, aby prezidentské volby proběhly a byly svobodné. Kdokoli Cháveze nahradí, bude čelit katastrofální ekonomické situaci, která si vyžádá velmi nepopulární opatření včetně bolestivé devalvace měny.
To může v důsledku vést ke vzniku hnutí, které bude navazovat na Chávezovy myšlenky. Ostatně čtyřicet let po smrti Juana Peróna peronismus stále ještě straší a brzdí Argentinu. Má-li se Venezuela vyhnout podobnému osudu, musí Chavézův nástupce balancovat mezi ekonomickou stabilizací a nutností vybudovat politický systém, v němž bude triumfovat demokracie, nikoli autokratický populismus.
Die Tageszeitung: Dilema kultu osobnosti
Venezuela se nachází v politické krizi, která je čistě domácího původu. Vláda, dnes de facto reprezentovaná viceprezidentem Nicolasem Madurem a šéfem parlamentu Diosdadem Cabellem, čelí těžkému dilematu. V říjnu byl Chávez znovu zvolen. Ale místo aby ve čtvrtek složil přísahu, leží těžce nemocen v kubánské nemocnici.
Když nyní Maduro a Cabello jednotně prohlašují, že Chávez je stále prezidentem a že termín přísahy není zase tak důležitý, pohybují se na hodně tenkém ledě a zpochybňují s ústavou i samotný základ „bolívarovské revoluce“.
Na druhé straně, pokud by se přiklonili k interpretaci ústavy, podle níž se Chávez, nesloží-li včas přísahu, nemůže stát prezidentem, jistě by jim to jejich vlastní spolustraníci vmetli do očí jako zradu vůdce. Vyřešit to může jediný muž: Hugo Chávez.
Pokud by prezident stvořil nějaké videoposelství k národu, v němž by pečlivě vysvětlil, jak moc doufá, že v budoucnu bude zase moci sloužit své vlasti, jakkoli je na to právě nyní příliš nemocen, byla by celá krize vyřešena. A budeme-li cyničtí, pokud by Chávez zemřel, byla by vyřešena také. Dokud ale Chávez leží na Kubě, dilema trvá. To vše je důsledek kultu osobnosti. Závislost na mesiášském vůdci funguje, dokud je vůdce čilý. Může to fungovat, i když je mrtvý. Ale všechno mezi tím vede ke krizím.
