Robert Malecký: Je třeba protikorupčních revolucí?

Robert Malecký

Robert Malecký Zdroj: archiv E15

Válka policajtů, známá též pod nevkusným názvem kauza Vidkun, vstoupila do své závěrečné fáze. Olomoucký soud v pátek vynesl nepravomocné podmíněné tresty pro jednoho politika, jednoho podnikatele a jednoho bývalého policistu. Podmíněné a peněžité tresty pro tři lidi? ptá se občan, který si kauzu z podzimu roku 2015 pamatuje jako razii, na níž se podílelo 200 policajtů a která o rok později málem pomohla rozbořit koalici ČSSD a hnutí ANO. Inu, tak už to v Česku chodí, fázi očekávání střídá fáze zklamání.

„Nebylo prokázáno, že by mezi Kadlecem a Kyselým zmiňovaná trestní řízení byla fakticky ovlivněna. Nemáme důkaz o tom, že cílem jednání bylo ve prospěch někoho něco reálně ovlivnit. Racionálně prokázáno je z jádra obžaloby to, o čem Kadlec s Kyselým mluvil,“ řekl při vyhlašování rozsudku soudce Martin Lýsek. Dál bychom měli vědět, že kauza stála především na odposleších, které ÚOOZ pod vedením Roberta Šlachty instaloval na místa, kde se podnikatel Kyselý s policistou Kadlecem scházel. Shrnuto – nejde ani tak o kauzu korupční, spíš o vynášení informací zachycené prostorovými odposlechy u stolečku kdesi v kavárně. I pro poměrně nenáročné české publikum trochu málo masa.

Jenže protikorupční rétorika táhne. Chceme velké ryby, volala poblázněná veřejnost před volbami v roce 2013 a 2017. Samozřejmě i letos je jí nabízena široká nabídka protikorupčních revolucí. Vždyť to přece funguje. Už v roce 1998 vyhrál Miloš Zeman volby s programem Čisté ruce, jehož jediným viditelným výsledkem bylo, že mu policie zavřela jeho vlastního ministra financí Iva Svobodu. A to paradoxně nikoli za korupci, ale za vytunelování továrny na kočárky na Mělnicku.

Kauza Vidkun se zapsala nesmazatelně do pozdního profesního životopisu jakéhosi Roberta Šlachty. V roce 2015 byl ředitelem ÚOOZ, který kauzu proti olomouckým policistům rozjel, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho si přivlastnil pravomoci policejní inspekce. O rok později argumentoval Vidkunem, když spolu se státními zástupci a s Andrejem Babišem spustili povyk kvůli takzvané policejní reorganizaci. „Chtěli nás rozprášit, zabránit nám vyšetřovat kauzy jako Vidkun,“ stěžovali si šlachtovci. Co na tom, že sněmovní vyšetřovací komise nic takového nepotvrdila. Šlachta, kterému tedy někdo nejspíš bránil nasazovat ještě víc odposlechů, poslouchat a plést z řečí kauzy, prásknul dveřmi a přes okliku u Celní správy, kam si ho posadil Andrej Babiš, teď klepe na dveře sněmovny.

A celkem přirozeně hraje kartu Vidkunu dál. „Vidkun byla naše kauza, ve které jsme rozkryli korupci mezi policisty, podnikateli a úředníky. Přesně takové kauzy, kde řešíte korupci v nejvyšších patrech a nebojíte se jít do nikoho, přesně to tady dneska chybí,“ stojí v jeho deníčku na Facebooku mezi fotkami z kampaně, v níž se pokouší lid přesvědčit o své pohádce o neohroženém policajtovi. Fakty se Šlachta rozhodit nenechá. Rozkrývání korupce? A v nejvyšších patrech? Stačilo nasadit pár odposlechů do olomoucké kavárny a poslouchat, co na sebe sprostí podezřelí prozradili.

Otázka zní, zda nám zde přesně tohle dneska chybí. Do voleb to uslyšíme ještě mnohokrát. Od Šlachty, od Babiše, protikorupční kartu před pár dny vytáhli i Piráti. Problém protikorupčních revolucí je v tom, že se nedají dělat na zakázku. Výsledky tomu pak odpovídají.