Zjištění, že si Andrej Babiš poslal 400 milionů korun na nákup nemovitostí přes offshorové účty, vyvolalo v Česku otázku, nakolik to může ovlivnit víkendové volby. Nezklamala ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která v tom vidí rovnou druhou Kubiceho zprávu. Pro mladší ročníky: šlo o zprávu ředitele protimafiánského útvaru Jana Kubiceho, která unikla do médií krátce před volbami v roce 2006 a tvrdila, že do české státní správy prorostl organizovaný zločin. Z dnešního pohledu vlastně čajíček a nic moc nového pod sluncem.
Kdyby se ukázalo, že Andrej Babiš v roce 2009 pojídal smažené ocásky z koťátek, těžko by mohla být situace příliš odlišná. Hájil by se stejně: možná by koťátka neměl svačit politik, ale já jsem nebyl v politice. Je to kampaň, snaha stovek novinářů z celého světa ovlivnit volby v pupku světa, v České republice. A tak dále.
Potíž s odhadováním dopadu jakýchkoli kauz na volby je v tom, že jde vždycky o alternativní historii. Co by, kdyby. Andrej Babiš dobře ví, proč zvolil právě tuto strategii. Připravenou, nutno říct. Na reakci měl dostatek času, o chystaném zveřejnění Pandora Papers věděl minimálně dva týdny dopředu, kdy se ho čeští i zahraniční novináři pokusili kontaktovat. Do této doby patří rovněž jejich nevpuštění na tiskovou konferenci v Ústí nad Labem, které bylo původně přičítáno snaze držet novináře stranou od Viktora Orbána. Času měl dost.
To, že Babiš zvolil arogantní postup, pokouší se sitauci „vysedět“, značí, že si je svým elektorátem týden před volbami jistý. U jeho skalních voličů se situace skutečně zdá být jasná. Těžko předpokládat, že třicátý sedmý skandál premiéra odradí lidi, kteří ho volí kvůli hlubokému zklamání z vlád ODS, kvůli tomu, že jim přidal na důchodech nebo se jim najednou lépe daří někde ve středních patrech státní správy.
Volební lídři 2021: Andrej Babiš (ANO)
Podobný efekt, tedy nulový, bude mít kauza na již rozhodnuté voliče obou opozičních koalic, o tom snad ani není třeba mluvit. S těmi by už nedokázala pohnout ani zpráva, že si koťátka chtěl původně usmažit Kalousek a Babiš je naopak zachraňoval z pánve a vypouštěl do volné přírody.
Babiš může na kauze dokonce vydělat, jakkoli se tato úvaha jeví jako paradoxní. Kolem pětiprocentní hranice bude letos velmi těsno, jak ukazují všechny předvolební průzkumy. Pokud by se mezi nerozhodnutými voliči nacházela významnější skupina, ochotná slyšet na rétoriku „podívejte na miliardáře, šulí peníze na podezřelých účtech“, má k ní nejblíž třeba Přísaha Roberta Šlachty. Průzkumy ho pravidelně řadí těsně nad pětiprocentní uzavírací hranici nebo těsně pod ni. Jistě, Šlachta před pár dny řekl, že spolupráce s ANO nepřichází v úvahu, pokud se prokáže, že na něj Babišovi lidé připravují skandalizující knihu. Ale co je takové „pokud se prokáže“, když jde o křesla a sestavování vlády? Měkká podmínka, snadno odstranitelná ve jménu budování státu.
Pokud se ukáže, že skandál s offshorovými účty Babišovi pomohl vytvořit koaličního partnera, bude to takový hezký příspěvek k naší už tak absurdní situaci. A když nic jiného, několik posledních dní před volbami se sice mluví o kauze, která Babišovi příliš neuškodí, ale nemluví se o těch, které by mu uškodit měly: o drahotě, inflaci, tempu zadlužování země. A přirozeně ani o mrtvých s covidem. I to je pro Babišův marketing výhra.
