Současný prezident povede kandidátku Jednotného Ruska v prosincových parlamentních volbách. Vzhledem k tomu, že na ruské scéně neexistuje strana ani osobnost, která by mohla tento scénář narušit, od jara 2012 povede Kreml nejméně po příštích šest let prezident Putin. Jeho místo v Bílém domě, sídle ruské vlády, obsadí premiér Medveděv.
Vrchol konsolidace
Co je na této zdánlivě jednoduché výměně podstatné a představuje skutečný posun, je prostoupení Jednotného Ruska všemi hlavními ruskými mocenskými strukturami, tedy úřadu vlády i prezidenta. Připomeňme, že ani Putin, ani Medveděv před svým prvním usednutím do Kremlu ve stranickém aparátu nepracovali. Není proto divu, že rošáda Medveděva s Putinem byla na sjezdu strany přijata jednohlasně. Pro stranu znamená stvrzení její úlohy v zemi.
Završuje se tak konsolidace politického modelu, který ovládl Rusko s příchodem nového tisíciletí. Tehdy se v čele země objevil neznámý Vladimir Putin, v jehož životopisu působilo nejzajímavěji to, že jako nižší důstojník KGB sloužil ve východním Německu. Také Putina musel někdo doporučit, podobně jako on o osm let později doporučí Medveděva.
Všude daleko
Předvídat před dvanácti lety s jistotou Putinův úspěch rozhodně nebylo možné. Ani podporu ze strany revolučního prezidenta Borise Jelcina, tehdy však již stojícího na hliněných nohách, nikdo nepovažoval za bernou minci. Rusko se však v té době nacházelo v hluboké krizi ekonomické, politické i zahraničně-bezpečnostní. Bylo třeba najít novou tvář a nový styl. To byla hlavní výhoda Vladimira Putina nad jeho soupeři.
Západ zprvu Putinův nástup vítal. Když ale po konsolidaci hospodářství došlo i na konsolidaci politickou, zejména s jeho druhým funkčním obdobím, obdiv začal upadat spolu s tím, jak se státní zájmy stále více promítaly i do ekonomiky. Z Ruska je to ale všude daleko a Rusové svému prezidentovi věří. Mají k tomu důvody.
Připomeňme, že od přelomu století se HDP na hlavu v Rusku zvýšil takřka desetkrát, což nemůže být jen výsledkem pouhého růstu globálních cen energií a surovin, i když ty stále představují páteř ruského hospodářství. Stabilitu ruské ekonomiky pak potvrdil i poměrně lehký průchod globální finanční krizí roku 2008.
Zlomená hůl
Z politického hlediska má Rusko poprvé v éře demokratického ústavního systému plně funkční legislativní aparát, kde díky dominantnímu postavení Jednotného Ruska nehrozí nečekané zvraty jako v devadesátých letech, kdy se ještě mnohé muselo pokládat na oltář boje s komunisty.
Lze samozřejmě namítat, že barvitější názorové spektrum by ruské politice slušelo lépe. Nicméně na federální úrovni se provozování politické činnosti ukazuje jako velmi náročné a nákladné, takže hlavnímu proudu lze konkurovat jen stěží. S větší politickou pluralitou se lze setkat spíše na úrovni regionů a měst, o čemž se však svět doslechne jen málokdy. Proto nad ruskou demokracií možná až příliš automaticky láme hůl. A nynější rošáda Medveděv – Putin ho v tom jen utvrdila.
Autor je publicista
