Koncem minulého pracovního týdne jsem si říkal, že se tu vysměju zemědělcům, které vysoké teploty asi ožehly natolik, že se jali ignorovat veškerá klimatická specifika mírného pásma a chtěli zasít dřív. Nejsem žádný Mičurin a chápu, že zemědělci, od nichž obecně chodí samé špatné zprávy (dotace jako zástupce dlouhodobé písničky a vejce jako aktuální refrén), chtěli nabídnout cosi pozitivního. Škoda jen, že v květnu můžeme čekat desítky zpráv, co všechno kvůli návratu mrazů pomřelo.
Na začátku víkendu to vypadalo, že bych si mohl dloubnout do Francouzů. Přece jen Sarkozy požehnal jisté dámě, aby se provdala za mrtvolu, a zároveň jeden z jeho ministrů hodlal přepsat dějiny světa tím, že z nich vymaže náboženství. Jinak si jeho protiislámský žblept vysvětlit nelze, tedy pokud má dotyčný ministr alespoň základní školu a ví, že křesťané a většinou právě francouzští přece jen nadělali o fous víc škody než jeden pomatenec, kterého samozřejmě ex post označíme přinejmenším za ředitele Al-Káidy.
Všechno ale přebila nová odposlechová smršť z domácího dvorku. Vnímat jako reálnou událost pět let staré a nyní již zcela neaktuální blábolení dvou vychcánků v telefonu snad nemůže ani desetileté děcko, natož svobodní občané s možností volit. Že minimálně jeden z nich navíc smaží a porušuje zákon, je pak sice fuj, ale rozhodně ne podnět pro obnovu lynčovacích procesů. Podobné texty mohou ukazovat na tvůrčí krizi, která bývá mylně označována za nedostatek nápadů. Tentokrát je to naopak. Munice spousta, terčů ještě víc, ale musí je zvládnout jeden ubohý šašek.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
