Šašek provokuje: Naše poznávací značky

Šašek provokuje

Šašek provokuje Zdroj: Profimedia.cz

Šašek potřebuje být viděn, potřebuje, aby si ho lidé všímali. Ale aby tomu tak bylo, musí se sám pozorně dívat a všímat si. A tak se na svých častých cestách dívám a všímám si a zvyšuji si tím kvalifikaci. Už dlouho však chovám podezření, že potřebu obnažit před publikem něco ze sebe nemají jen profesionální šašci; navádějí mě k tomu i drobné stopy a důkazy: třeba samolepicí siluety cyklistů nebo psů nalepené na kufrech aut.

Jaký jiný smysl ty obrázky mají než ukázat okolí, že vůz řídí někdo, kdo vášnivě rád jezdí na kole nebo drezíruje psa určité rasy? Tolik postřeh z vážné roviny motoristické kultury.

Její další rovinou je humor, respektive poměrně omezené možnosti, jak může majitel vozidla jeho prostřednictvím přesvědčit kolemjedoucí, že má pro humor smysl. Mohl bych asi vzpomenout různé alegorické, žertovné a šokující úpravy automobilů, ale to jsou naštěstí naprosté výjimky.

Dnes není na nic čas, vše je třeba odbýt instantně, a tak se motorista, který chce dát najevo, že jeho jízda je vlastně jeden velký vtip, opět spoléhá na samolepky, produkované navíc ve velkých vtipných sériích. Za všechny třeba: „Nelep se mi na prdel, nejsem tvoje stará!“ nebo „Klidně mě předjeď, na moji ledvinu nikdo nečeká!“

Vedle nutkání odhalit i na silnici něco o sobě a potřeby osvědčit smysl pro legraci je tu ještě potřeba, říkejme tomu – potřeba zdůraznit příslušnost ke kastě šíbrů. Tu, byť se týká pouze vyšší kategorie vozů, mohou praví šíbři plně ukojit jen odpovídající poznávací značkou s typickou sérií opakujícího se čísla, nejlépe jedničky nebo sedmičky.

Tenhle znak vyvolenectví teď ale možná zanikne parlamentním výnosem, podle něhož si za deset tisíc bude moci libovolnou alfanumerickou kombinaci na poznávací značce zaplatit, kdo bude chtít.

Seriózně uvažuji o SPZ ŠAŠEK 1, čímž bych propojil všechny tři kulturní roviny najednou: prozradím o sobě něco víc, ukážu, že se umím smát, a ještě se přihlásím ke své kastě.