Je začátek listopadu a vánoční atmosféra (rozuměj kýč) ještě nezaplavila českou realitu. A to je divné, protože v posledních letech byl přelom října a listopadu kritickou hranicí, kdy komerční Vánoce začínaly. Obchodní domy se začaly halit do absurdních fasád plných zvonečků, blyštivých ozdob, zařval u toho i nejeden les, aby mohl nasytit hlad po zelených větévkách všech velikostí a tvarů.
Náměstí se začala plnit budkami, v nichž se prostituovala veškerá „typische tschechische Handwerk“, byť je tu dnes vykonává tak tisícina promile populace (a i to je značně nadsazený odhad), samozřejmostí je svařák a vuřt. Veškeré produkty běžné spotřeby najednou dostaly vánoční ráz (obal, tvary) a ke všemu samozřejmě vřeští kolovrátek koled, jenž je první den kýčovitě hezký, druhý den únavný a od třetího dne dál nesnesitelný. Nemluvě o přitroublých reklamách, které vánoční symboliku znásilňují jedna báseň.
Čím to je, že letos komerční Vánoce začínají později, respektive že nepokračuje trend posledních let a nezačínají zase dříve než loni? Krize s tím nijak nesouvisí, přece jen, na Vánoce se peníze vyšetří vždycky. Že by se firmy chtěly začít chovat smysluplně a rozhodly se Vánoce posunout trochu blíž ke skutečnému termínu tohoto u nás stále dost nejasně definovaného svátku?
To je představa ještě absurdnější než ta o lidech, kteří v krizi nebudou utrácet za zbytečnosti. Pak už ale vskutku zbývá jen ten americký skřítek Grinch, který tak rád krade Vánoce a vrátí je, až uslyší koledy. Samozřejmě vím, že jsem to přivolal, protože komerční Vánoce jsou tady co nevidět…
